ČTÚ jako obětní Beránek – asi že přicházejí Velikonoce?
Zdroj ČMAukce se nezdařila. Předseda ČTÚ ji zrušil, operátoři včetně toho čtvrtého si oddychli. Už jistě nervózně přemýšleli, jak by se vůbec s takovou horentní sumou případně poprali. Zbytek „zainteresované“ scény křičí a žádá si hlavu předsedy.
Jsem nicméně přesvědčen, že se jedná pouze o oběť beránka, aby bylo spravedlnosti učiněno tak nějak za dost, nalezen nějaký viník a nikdo další nedošel úhony.
Prvně k Úřadu. ČTÚ koncipoval aukci v prvé řadě jako prostředek, kterým by na kmitočtech, uvolněných z takzvané Digitální dividendy umožnil (slovo „umožnil“ dvakrát podtrhuji) především vznik a fungování rychlé mobilní technologie LTE. Ta měla a má velkou naději, že přinese rychlý internet i do zapadlých konců naší vlasti a pomůže překonat propast, která zde bez diskuse existuje a kterou příliš pomalu vznikající optika ani jiné technologie „po drátě“ nedokáží rychle a účinně překlenout. Nutno podotknout, že ČTÚ a jeho předseda osobně, se lvím podílem zasloužili i o to, aby tyto kmitočty byly vůbec včas uvolněny a úspěšně dovedl do konce digitalizaci analogového televizního vysílání. To je však již zjevně dávno zapomenuto.
Až v druhé řadě bylo v plánu umožnit (opět to slovíčko) i příchod čtvrtého operátora, ač si Úřad byl velmi dobře vědom toho, že při dnešní penetraci, kdy na jednoho obyvatele připadá více, než 1,3 aktivní SIM karty, bude jeho pozice na mobilním trhu více než těžká. Proto chtěl jeho pozici podpořit i závazkem tzv. „národního roamingu“ a vtělil do podmínek aukce maximum pravidel, které by umožňovaly účastníkům vzájemnou spolupráci při výstavbě sítě LTE a další plnohodnotnou existenci všech čtyř operátorů .
Až třetím hlediskem v pořadí bylo hledisko transparentnosti a zároveň i finančního profitu pro stát, čili velikost výtěžku z aukce. Že půjde o aukci vyplývalo již z nařízení vlády č. 78 z 26.1.2011, kde vláda uložila předsedovi ČTÚ prodej frekvencí zajistit aukcí. Forma aukce tak byla zvolena z několika důvodů. Jednak proto, že se jedná o nejtransparentnější způsob prodeje a to bez možnosti různých kejklů a piklů, jenž jsou u jiných způsobů prodeje státního majetku možné a po hříchu i obvyklé. Vláda i ČTÚ si byli vědomi také toho, že nemohou bez vážné hrozby soudního napadení ze strany dosavadních tří operátorů všechny frekvence vyhradit, nebo je přidělit přednostně a tím je diskriminovat. Na principu nediskriminace ostatně trvala také Evropská komise, která by v případě, že by byly frekvence vyhrazeny, měla jistě velmi nepříjemné otázky a asi by i zasáhla.
Že byla jako formát aukce zvolena právě SMRA – tedy souběžná vícekolová aukce, která se nakonec v českém prostředí jak vidno plně neosvědčila, vyplynulo jednak z požadavků drtivé většiny účastníků připomínkového řízení v době konzultací a přípravy aukce (a všichni pozdější účastníci aukce byli mezi nimi) a jednak z hlasování v Radě ČTÚ. Zde musím připomenout, že ve hře byl i nový a možná jednodušší formát aukce tzv. CCA – kombinatorická aukce, jenž mohla vést k jejímu rychlejšímu a úspěšnějšímu průběhu. Pro tento druhý formát tehdy hlasoval i nyní mediálně napadaný předseda, avšak byl přehlasován. Osobně se domnívám, že použitý formát je jednou z příčin neúspěchu aukce a je to škoda, nikoliv však tragédie. Zbývá zde ovšem otázka právě na kritiky, kteří tvrdí, že účastníci aukce mají peněz dost a nebo, že se tyto náklady nějak „utopí“. Kdo by tedy těch 20 miliard nakonec zaplatil? Odpověď není složitá – budoucí zákazníci a nejen ti budoucí. Ministr Kuba. Ten tehdy na přelomu let 2010 a 2011 osobně předložil vládě dotyčný text nařízení vlády č. 78. MPO k podmínkám aukce s jeho vědomím připojilo k podmínkám aukce také i ona tzv. „Rozvojová kriteria“, která velice striktním způsobem zavazovala účastníky, kteří do aukce půjdou, aby v případě úspěchu postavili síť LTE včas a pokryli především řídce osídlené regiony. Ministr sám tehdy dal najevo svůj souhlas s tím, že to bude právě aukce a souhlasil tak s upřednostněním transparentního prodeje frekvencí a včasného vzniku sítě LTE před příjmem státu. Dokonce sám veřejně souhlasil s tím, že z tohoto příjmu bude později státem podpořen i rozvoj v ČR pokulhávajících optických pevných sítí, což mu tehdy nenavrhl nikdo jiný, než nyní kritizovaný předseda Dvořák. Je mi proto dnes záhadou, co jej na přípravě, průběhu aukce tolik zlobí. Pokud měl výhrady, měl je včas prezentovat a eventuelní obavy s předsedou konzultovat. Všechny dostupné informace měl on sám, nebo jeho úředníci stejně tak, jak nyní se vynořivší „experti“. Nedokáži nyní posoudit dopady zrušení aukce, ale dovedu si představit, že skoro trojnásobný nárůst ceny frekvencí mohl být brán jako vážné riziko ohrožující pozdější výstavbu sítí LTE a plnění „Rozvojových kriterií“ zvláště, bereme-li v úvahu finanční stav matek našich tří operátorů, jenž mají onu investici financovat.
Pan poslanec Husák. K jeho výrokům na adresu předsedy ČTÚ Dvořáka se mi snad nechce ani nic říkat. Opakuje svoje výhrady, že mělo být spektrum přiděleno přednostně bez aukce a ani se nezatěžuje úvahami, co by to přineslo. Vždyť odmyslím-li si uvedené hledisko transparentnosti a nediskriminace, projevoval o takto přednostně přidělené frekvence zájem např. i Vietnamský operátor, plně vlastněný státem (přesněji jeho ministerstvem obrany), což bylo hodnoceno jako nemalé bezpečnostní riziko. Pan poslanec se svojí neomalenou kritikou buď jenom snaží sbírat politické body a nebo si připravuje půdu pro to, aby po odchodu dalšího z radních uplatnil svůj zájem o tuto funkci v orgánu regulátora (nedej bože o funkci předsedy). Své roli odborníka, do které se sám pasoval, svými výpady ovšem čest neprokazuje. Tak to vidím já. A novináři? V drtivé většině si aukci od počátku zredukovali pouze na „již skoro jistý“ příchod čtvrtého operátora a snížení ceny za prosté telefonování, aniž by jakkoliv zvažovali, o co všechno šlo a stále ještě jde. Tedy že použití frekvencí z digitální dividendy je pouze možností pro příchod 4. operátora, že jakýkoliv úřad nemá a mít nemůže takového investora předem v rukávu, že se při prodeji kmitočtů nejedná primárně o levnější mobilní volání, ale o umožnění výstavby rychlých mobilních sítí, určených přednostně pro datový provoz, kde zlevnění mobilního volání mohlo být jen bonusem stejně, jako i příchod virtuálních operátorů. Novináři nevzali v potaz ani to, že jakýkoliv úřad sám o sobě svojí činností nic nezlevní ani žádný bonus neposkytne. To může jen trh, jenž je dnes v Evropě již regulacemi, různými nařízeními, byrokracií a bariérami notně pokřiven a další regulační tlaky tak nedobře snáší. Zdá se, že toto kardinální hledisko si neuvědomují nejen novináři. Ono sice jisté zjednodušení problematiky někdy pomáhá, ale většinou pak bolí, protože na druhé straně přináší stejně zjednodušená očekávání a ta když pak nevyjdou, je oheň na střeše a odnese to vždy jen vybraný obětní beránek. Jsem přesvědčen, že již nyní ČTÚ horečně připravuje novou aukci. Bylo by asi vhodné zamyslet se znovu nad jejím formátem tak, aby byl menší prostor taktizování a protahování aukce ze strany jejích účastníků a aby zároveň vedl k nejefektivnějšímu rozdělení nabízeného spektra za rozumnou cenu. Takový formát již existuje a jsou s ním i zkušenosti.
Je také dnes již zjevné, že pan ministr Kuba splní svoje hrozby a neprodlouží předsedovi ČTÚ mandát. Bude velice záležet na tom, koho navrhne vládě do Rady jmenovat a koho pak pověřit funkcí předsedy. Nový, pečlivě vybraný, zkušený a hlavně moudrý člověk v čele Rady může přispět k úspěchu nové aukce a tím i k dalšímu neprotahování výstavby sítí LTE se všemi jejími přínosy stejně, jak ji může poškodit člověk, jehož odborná a lidská erudice bude na míle pokulhávat za jeho ambicemi. Přál bych úřadu i sektoru elektronických komunikací spíše toho prvního a panu ministrovi pak šťastnou ruku.
Zdeněk Švrček
bývalý člen Rady ČTÚ
Žádné komentáře:
Okomentovat