čtvrtek 19. ledna 2017

Rok voleb



Letošní rok bude ve znamení parlamentních voleb, ale také voleb mediálních. Kromě politické a zájmové diskuze nad případnou změnou voleb do rad veřejnoprávních médií budou probíhat volby na obsazení rad stávajících.  Kromě mediálních rad končí mandáty i v Radě ČTÚ, která ze své zákonné působnosti má i na mediální scénu poměrně zásadní vliv. V letošním roce se to týká Ondřeje Malého (zvolen v březnu 2012 na základě nominace tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby) a současného předsedy rady Jaromíra Nováka (dtto, zvolen v říjnu 2012). 

Také RRTV není stále úplná. Už přes rok funguje bez 13. člena, když v předchozích kolech byl poslanecký konsensus nad jménem nového radního poměrně vzdálený. Výjimkou byla pouze loňská dubnová volba, kdy pro nástupce Jana Kostrhuna chyběly pouhé 2 hlasy. Od té doby se limitní hranici pro zvolení nikdo zatím ani nepřiblížil. 

Radě Českého rozhlasu byla v tomto týdnu obsazena pozice po Milanu Badalovi exředitelem stanice ČRo Dvojka Miroslavem Dittrichem. Další volba bude následovat v létě, kdy končí mandáty Milanu Stehlíkovi, Ervínu  Kukuczkovi a Ivanu Tesařovi.

Radě České televize budou letos 30. června končit radní Jiří Závozda, Milan Jankovec a René Kühn (Každé 2 roky je volena jedna třetina členů; mohou být zvoleni opětovně).

Vrcholem pak zcela jistě bude volba generálního ředitele České televize, kterému sice mandát končí až na podzim, ale podle některých médií by samotná volba mohla proběhnout ještě o pár měsíců dříve.

V dalších letech budou již každoročně pravidelně probíhat řádné politické volby – od senátních, komunálních, krajských i parlamentních - a to až do roku 2027.  Volby mediální i diskuze o fungování médií, vč. veřejnoprávních, probíhají a budou probíhat nepřetržitě pořád …


pondělí 16. ledna 2017

Veřejnoprávní média nezávislá, změněná a kontrolovaná



Česká veřejnoprávní média se nejen s nástupem předvolební kampaně dostávají opět do centra pozornosti médií, odborníků a následně i širší veřejnosti. Dlouhé letité přešlapování kolem mnohokrát diskutovaných, žádaných i objektivně potřebných legislativních změn dospělo nakonec s blížícím se koncem mandátu PSP do finiše. Ambice modernizovat komplex mediálních zákonů v rámci českého duálního systému, odpovídající současné multimediální a digitalizované době, kromě „povinných“ transpozic evropských směrnic, v několika volebních obdobích zpravidla vždy naráželo na složité politické prostředí, plné mnoha protichůdných zájmů a cílů a s minimální možnosti širší shody.

Až v posledních měsících se věci (a politici) daly (dali) do pohybu, aniž je jasné zda a v jaké podobě se několik navrhovaných změn mediálních i dalších souvisejících zákonů podaří do dalších parlamentních voleb dotáhnout do platné podoby.  Politické zadání je přitom několik let spíše velmi obecné, již opakovaně v programových vládních plánech omezené na formulace typu „ zahájit diskuzi nad způsobem voleb rad…“ apod.

Základem pro zviditelnění tématu byl loňský poměrně standardní návrh dílčí novely mediálního zákona. Ten se medializací i vlivem aktivit některých osobností a zástupců zainteresovaných institucí posunul z původní problematiky pravidel labellingu a dalších věcí do elementární změny systému voleb veřejnoprávních rad. Návrh, který si formálně osvojilo několik poslanců z více stran, tak zúžil problematiku do monotématické podoby, bez navazujících věcí i bez širší debaty. 

Přitom ve hře o budoucnost a fungování veřejnoprávních médií u nás je ještě mnoho jiných dalších návrhů a plánů, které jsou buď ve fázi nedokončených příprav (například zavedení institutu tzv. „významné služby“ pro služby ve veřejném zájmu, s využitím příslušné evropské směrnice z roku 2008) anebo naopak ve velmi sofistikované podobě a legislativně odladěné formě jakou je zejména návrh na změnu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (NKÚ).
Jde vlastně o zopakování legislativní procedury, když předchozí návrhy po poměrně dlouhém projednávání nakonec ve finálovém hlasování neuspěly. Poslední verze zkolabovala loni na jaře při závěrečné snaze přehlasovat změny, přijaté Senátem (většina z nich se týkala jiných ustanovení, než těch se vztahem k médiím). Nový návrh již odstranil některé ústavně-právní kolize a po poměrně hladkém souhlasu vlády z 24. října 2016 čeká od podzimu na projednání v Poslanecké sněmovně PČR.

Hlavní změnou, která spolu s dalšími vyžaduje i související změnu Ústavy ČR, je zařazení České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) mezi NKÚ kontrolované „státní“ instituce. Dosud je podle zákona 484/1991 Sb. o ČRo/ČT (v platném znění s poslední dílčí úpravou z roku 2015) hlavní kontrolním orgánem Rada ČT (resp. ČRo) a její poradní orgán ve věcech kontroly hospodaření – pětičlenná Dozorčí komise (dále jen „DR“).

V obou zákonech pro ČT i ČR je role DR popsána v § 8a. V odstavci (8) pak zákon říká mj. že „ Členové dozorčí komise mohou nahlížet do všech písemností, účetních dokladů souvisejících s účetnictvím a záznamů na nosičích dat ČRo (ČT) a mohou požadovat i písemná vysvětlení od zaměstnanců. Zaměstnanci ČRo (ČT) jsou povinni poskytnout členům dozorčí komise kopie vyžádaných písemností ČRo (ČT), jakož i požadovaná vysvětlení“.

Návrh zákona o NKÚ navazuje na současně zpracovaný a předložený návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR. Materiál nebyl na základě udělené výjimky projednán v připomínkovém řízení, neboť se jedná o návrh z převážené části totožný s již dříve předloženým návrhem novely zákona o NKÚ. Návrh byl tak vládou schválen s úpravami podle připomínek Legislativní rady vlády a podle vládou přijatých návrhů vznesených na tomto jednání usnesením ze dne 23. září 2015 č. 747. Návrh zákona je v souladu s programovým prohlášením vlády, když dřívější projednávání předchozích návrhů již v období  2011- 2013 (tisk 352) nebo poslední procedura v letech 2015 – 2016 (tisk 610) skončilo jejich nepřijetím.

Návrh zákona mj. nově zařazuje ČT a ČRo mezi instituce, které spadají pod dohled NKÚ 

( Ods.1) - Veřejnými prostředky se pro účely tohoto zákona rozumí
a) majetek státu nebo územního samosprávného celku, jakož i majetek jiné právnické osoby, jde-li o:

1.   státní podnik, státní fond, státní příspěvkovou organizaci nebo jinou státní organizaci,
2.   zdravotní pojišťovnu,
3.   veřejnou výzkumnou instituci,
4.   dobrovolný svazek obcí,
5.   příspěvkovou organizaci zřízenou územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí,
6.   regionální radu regionu soudržnosti,
7.   Českou televizi,        
8.   Český rozhlas,
9.   veřejnou vysokou školu,
10. školskou právnickou osobu zřízenou státem, územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí,
11.  Českou národní banku

Vládní návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 948/0 31. 10. 2016. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil (usnesení č. 333) a určil zpravodaje Vladimíra Koníčka a Kontrolní výbor jako garanční a navrhl přikázat k projednání dalšímu Ústavně právnímu výboru. Projednávání tisku je zařazeno na pořad 54. schůze (od 10. ledna 2017).

O výsledku rozhodne Parlament letos, o fungování veřejnoprávních médií pak, v případě nedokončení změn v tomto roce, zřejmě už další politická reprezentace…

neděle 15. ledna 2017

Většina Norů je pro i proti digitálnímu rozhlasu



Ve středu  11.1.2017  v 11 hodin, 11 minut a 11 vteřin byl v Norsku ukončen dosavadní provoz sítě rozhlasových vysílačů v pásmu FM v první ze šesti regionálních oblastí. Magické datum i čas bude zcela jistě dobře zapamatovatelným milníkem v digitalizaci rozhlasového vysílání v Evropě.  Norsko je první zemí, která dospěla k reálnému konci vysílání v pásmu VKV, s konečným termínem rozhlasového ASO 13.12.2017.

Právě spuštěný proces postupného vypínání rozhlasového analogu byl schválen v roce 2015 a po celou dobu byl torpédován z mnoha stran (samotné digitální rádio hraje v Norsku již od roku 1995). Předem stanovené základní podmínky byly objektivně splněny, aniž by k tomu byl upravován zákon, jako tomu chtěli mnozí lobbisté kdysi u nás i v dalších zemích. Jde totiž o to, že stanovit zákonem například prověřování penetrace zařízení pro digitální příjem mezi obyvateli prostřednictvím průzkumů by bylo reálně nemožné, resp. vždy snadno zpochybnitelné a vlastně tak legislativně nesplnitelné (pokud by se to hodilo…).

Norský plán byl před svým spuštěním, zejména v minulém roce, napadán z různých důvodů. Nejvážnější výhradou bylo podezření z použití tzv. nedovolené státní podpory při uzavření neveřejné dohody mezi digitální asociací pro rozvoj vysílání v DABu (Digitalradio Norge) a poskytovatelem přenosových služeb Norkring. Žaloba byla podložena údajným rozporem s evropských soutěžním právem a pravidly pro poskytování státní podpory ve veřejném zájmu, byť Norsko není členem EU, ale je součástí evropských hospodářských institucí. Průběžně, kromě infomační a vysvětlovací kampaně, probíhala i mediální „antikapmaň“ a to i v zahraničních médiích (zejména v sousedních státech úměrně politickým změnám…).

Po tom všem se nakonec sešly i 2 zajímavé výsledky – podle některých mediálních analýz 66 procent Norů s digitalizací „důrazně“ nesouhlasí a odmítá ji, ale podle jiných průzkumů pak bylo s předstihem před vánoci již 70% obyvatel vybaveno přístroji pro příjem digitálního rozhlasu v DAB+. Do hry, podobně jako v dalších zemích, vstoupila politika a někdy až absurdní argumenty (vč. otázek ekologie, turismu, bezpečnosti ad.). 

Digitalizace je přirozeně složitý proces s mnoha riziky a neznámými, ale jako i v jiných věcech dokud není jasný konečný termín, vždy se najde nějaký důvod odkladu… (i u nás v televizní  minulosti úvahy o změnách kvůli mimořádným volbám apod.). V Norsku navíc digitalizace přinesla kromě technologických pozitiv, multimediality, provozních úspor a prakticky 100% územního pokrytí rozhlasovým signálem i rozšíření kapacity pro 5 dalších celoplošných veřejnoprávních a komerčních rádií. A lokální rádia mohou s vysíláním pokračovat i ve zbytkovém prostoru VKV…

Další evropské země poslední měsíce sice zdárně rozšiřují pokrytí digitálním signálem, blížící se 90 %, i zvýšenou a již téměř standardní vybavenost (nebo připravenost) nových aut pro příjem DAB+ (zatím cca 60% všech nových evropských vozů), ale reálné plány a termíny jsou spíše výjimkou. Tradičně je zvykem vzhlížet k Velké Británii coby jedné z kolébek mediálního pokroku, kde i v rozhlasové digitalizaci lze sledovat podobný trend jako v televizním vysílání – tedy být jedním z prvních prosazujícím novou digitální technologii, ale vše dokončit v rekordně dlouhé době… (například přechod na DVB-T probíhal  v letech 1998 -2012). 

V současné době je velký reálný pokrok digitalizace rádia ve Švýcarsku, Dánsku, Nizozemí, Švédsku (aktuálně zpomaleno po předloňských politických změnách vč. vstupu ekologických politiků do vlády) a hlavně v mnoha zemích již formálně končí „nastavování“ dosavadní éry analogových licencí.

Pro rozhlasovou digitalizaci sice dosud nebyl argumentem tlak na uvolnění kmitočtového spektra ve prospěch jiných telekomunikačních služeb, jako tomu bylo v případě digitalizace televizní, ale postupem času se i zde podobné riziko právě ve vztahu k televizní branži objevilo. Je to právě atak mobilních operátorů a masivní podpora broadbandu, které vedou k úvahám některých broadcasterů o návratu TV vysílání do tzv. III. kmitočtového pásma, využívaném nyní právě DAB+ rozhlasem (kdysi tam u nás částečně vysílala např. i TV NOVA). K tomu se objevil i požadavek na nové uživatele původně televizních kmitočtů na finanční refundaci, která by se mohla použít třeba na technické úpravy vysílacích systémů (jiná polarizace ad.). Mezitím se v televizní branži rozběhl do jisté míry vynucený přechod na DVB-T2 s mnoha omezujícími faktory i riziky, včetně posupného odchodu některých komerčních projektů z terestrické platformy a její celkové oslabování, které souvisí i s dalšími faktory.

V případě rádií pak „nabídka“ vysílat“ v mobilních brodbandových technologiích není zatím pro provozovatele vysílání příliš zajímavá. Nejen kvůli mnohonásobným nákladům na distribuci, ale i kvůli faktu, že  za současných obchodních modelů jde vlastně o „podmíněný přístup“, tedy pro uživatele o placenou službu… 

I proto je digitální terestrický rozhlas stále zajímavou perspektivou, zanedlouho bohatší o norskou zkušenost, jakkoliv jde přeci jen o relativně „seversky“ odlišnou zemi, ale s mnoha využitelnými dobrými i špatnými zkušenostmi pro další státy.

středa 11. ledna 2017

Magazín Leonardo na ČRo Plus o rozhlasové digitalizaci v Norsku

Vypínání analogového rádia v Norsku je dnes z pohledu rozhlasové vysílání událostí číslo jedna.
Vypínání analogového VKV rozhlasu v Norsku se dnes promítne i do vysílání Českého rozhlasu Plus. Stanice se bude věnovat významné události v aktuálním vydání Magazínu Leonardo, který moderuje od 14:33 Veronika Paroulková. Do problematiky přinese posluchačům stanice vhled Ole Jørgen Torvmark, vedoucí Digitalradio Norge, ve vysílání promluví i editor webu Digitální rádio Lukáš Polák. 
Vypínání analogového rádia v Norsku je dnes z pohledu rozhlasové vysílání událostí číslo jedna. Vývoj na severu Evropy může ukázat směr, jakým se budou ubírat i další země. Švýcarsko chce začít analogový rozhlas vypínat od roku 2020 a plně na digitální vysílání DAB+ přejít do roku 2024. Přechod na digitální vysílání v České republice komplikuje nejen chybějící legislativa, ale i fakt, že stávajícím komerčním stanicím byly prodlouženy jejich VKV licence až do roku 2025. Český rozhlas je nicméně připraven hrát v celém procesu roli lídra.  


Záznam pořadu si můžete po jeho odvysílání poslechnout v našem rozhlasovém archivu. 

Digitalizaci rozhlasu v Česku chybí jasná pravidla

Zdeněk Duspiva: Digitalizaci rozhlasu v Česku chybí jasná pravidla

Začátek konce norského rozhlasového analogu

" Norsko letos jako první země vypne rozhlasové vysílání v pásmu FM nebo velmi krátkých vln. Postupné rušení analogového vysílání začne už dnes - 11. ledna symbolicky v 11 hodin a 11 minut. Do konce roku budou všechny stanice v zemi vysílat už jen digitálně. Vláda si od toho slibuje úspory, kritici tvrdí, že lidé zůstanou bez signálu. Více teď o tématu Zdeňkem Duspivou z Českého rozhlasu..."

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096902795-studio-6/217411010100111/obsah/515283-norsko-konci-s-radiovym-fm-vysilanim

pondělí 19. prosince 2016

Norská digi kampaň k rozhlasovému DAB+ startuje

Norsko zahájilo informační kampaň k přechodu na digitální rozhlas, který bude podle plánu dokončen v roce 2017. Norwegian Media Authority ('Medietilsynet')



 
 
 
 
 
the Norwegian Media Authority
digitalradio@medietilsynet.no 
www.medietilsynet.no/en/digital-radio

11. International Communications Market report (OFCOM)

























Britský Ofcom zveřejnil svou jedenáctou mezinárodní zpráva International Communications Market (ICMR), která poskytuje srovnání mezinárodních údajů o odvětví telekomunikací  ve Velké Británii a 17. dalších zemí ( Francie, Německo, Itálie, USA, Japonsko, Austrálie, Španělsko, Nizozemsko, Švédsko, Polsko, Singapur, Jižní Korea, Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Nigérie)
infographic benchmarking the UK with eight countries on media and communications



Sources of global revenue for radio and television industries: 2015









Slovensko v čele Evropské rady dohodlo postup kolem knitočtového pásma 700 MHz

Dne 14. prosince 2016 dosáhlo slovenské předsednictví neformální dohody s Evropským parlamentem o koordinovaném využívání jednoho z klíčových kmitočtových pásem, což umožní rychlejší a lepší přístup k mobilnímu internetu v celé Evropě. Dohoda současně řeší potřebu spektra pro účely vysílání. Výsledek těchto jednání bude na začátku roku 2017 předložen ke schválení členským státům.

Slovenský ministr dopravy, výstavby a regionálního rozvoje Arpád Érsek k tomu uvedl: „Spektrum je cenným zdrojem, který musíme používat uvážlivě a strategicky. Uvolnění kmitočtového pásma 700 MHz pro bezdrátové širokopásmové služby je řešením, z něhož bude těžit digitální průmysl, audiovizuální odvětví i všichni spotřebitelé. Zajišťuje dlouhodobou regulační jistotu a je nezbytným předpokladem pro zavedení technologie 5G. Výsledkem bude lepší připojení v celé Evropě.“
Podle dohody musí státy EU do 30. června 2020 přidělit kmitočtové pásmo 700 MHz (694–790 MHz) bezdrátovým širokopásmovým službám. Pokud tak učinit nemohou, lze v řádně odůvodněných případech umožnit až dvouleté zpoždění.

Pásmo 700 MHz zajišťuje vysokou rychlost a vynikající pokrytí. Jeho koordinované využívání pro mobilní služby podpoří zavádění technologie 4G a přispěje k nabídce vysoce kvalitních širokopásmových služeb pro všechny obyvatele Evropy, a to i ve venkovských oblastech. Posílené připojení usnadní občanům komunikaci a využívání internetového obsahu a služeb v každodenním životě, ať už jsou kdekoli. Zlepšuje podmínky pro podnikání, zvyšuje poptávku po větším množství služeb a podporuje hospodářský rozvoj.

Toto cílené přidělování spektra rovněž usnadní zavedení technologie 5G, jakmile bude dostupná (kolem roku 2020). Technologie 5G umožní výrazně vyšší kapacitu bezdrátové sítě a všudypřítomné připojení, díky čemuž bude možné účinně zavádět inovativní služby, jako je zdravotní péče na dálku, připojené automobily a inteligentní infrastruktury. Vytváření podmínek pro tyto nové technologie má klíčový význam pro globální konkurenceschopnost Evropy.

Vysílací služby, jako je digitální televize a bezdrátové mikrofony, si zachovají v pásmu do 700 MHz (470–694 MHz) prioritu alespoň do roku 2030, podle vnitrostátních potřeb. Pro audiovizuální odvětví tak bude zajištěna dlouhodobá regulační předvídatelnost, aby mohlo i nadále poskytovat služby a zajišťovat potřebné investice.
Pásmo 470–790 MHz se v současnosti v široké míře využívá pro digitální televizní vysílání a pro bezdrátové mikrofony například v divadlech, na koncertech a při sportovních akcích.

Přitom ještě na jaře 2016 Nizozemské předsednictví  "bojovalo" za rok 2022...