středa 14. března 2018

Radniční volby a média


Prezidentskými volbami letošní volební maraton nekončí. Na podzim se ve třetině obvodů ČR uskuteční senátní volby a na celém území republiky souběžně proběhnou volby komunální. Ty jsou do značné míry specifickými volbami, nejen technikou výběru sestavy „all stars“ obecního zastupitelstva, ale i trochu jiným „sousedským“ charakterem rozhodování, zejména pak v menších obcích. I pro tyto volby platí daná pravidla, včetně zákonné regulace elektronických médií. S novými možnostmi a s rychle se rozšiřujícími technologickými platformami pro prezentaci a komunikaci lidí i témat se značně rozšiřuje mediální prostor. Kapacitní problém s kmitočty značně ulehčila a uvolnila digitalizace televizního vysílání. Současně tak ještě více vyniká rozdíl mezi „kontrolovanými“ tradičními médii (televize a rozhlas) a novými sociálními sítěmi a internetem.

U těch „tradičních médií“ občas ještě zůstává étos 90. let a začátku fungování lokálních a dalších menších televizí či video-studií. Někde privátní provozovatele licencovaného vysílání nahradily přímo komunální subjekty a instituce coby provozovatelé informačních TV kanálů, jinde pokračuje komerční spolupráce se soukromými podnikatelskými subjekty.

Provozování menších televizních projektů je obecně přínosné a pro obyvatele v jejich dosahu jsou i při existenci dalších konkurenčních médií velmi dobrým zdrojem informací. Přirozeně je ve většině případů zásadní otázkou financování jejich provozu, aniž by se při tom musel finanční vliv negativně projevit v samotném obsahu vysílání. V řadě případů se někdy jen těžko skrývá „reklamní charakter“ vysílaného obsahu, i když jde o licencované programy podléhající vysílacímu zákonu. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má samozřejmě možnosti dané zákonem, ale ve většině případů je monitoring vysílání kapacitně náročný a i případné postihy jsou „ex post“. K výjimečnému rozhodnutí o odebrání licence dochází opravdu jen v krajních případech.

Většina menších televizí má dostatečný prostor třeba v regionálních digitálních sítích a souběžně na internetu, v kabelových rozvodech či v prostředí sociálních sítí. Zpravidla jde o sérii repríz tak, aby se zaplnil celý vysílací čas a diváci místní vysílání aspoň občas zachytili „live“. Standardně je k dispozici webový archív. V programových nabídkách má ale drtivá většina diváků místní programy většinou zařazeny až na posledních pozicích.

To, co bez ohledu na různou kvalitu a vyváženost obsahu ve vysílání místních a lokálních televizí přetrvává, jsou tradiční a poněkud neoriginální názvy pořadů se zástupci místních samosprávy… (často vysílané na základě smlouvy mezi radnicemi a provozovateli vysílání). Ty budou jistě ještě více bedlivě sledovány, zejména pak soutěžícími o přízeň voličů.

Starosti pana starosti … Starosti starosty … Starosti starostů… Na slovíčko se starostou… Slovo starosty… Radniční okénko… Den starosty… ptáme se starosty… okénko starosty… Starosti a radosti našeho starosty… Ptejte se starosty a místostarostů… Okénkastarosty… Slovo starosty… Informace od starosty..  Obec Velatice a starosta   Horké křeslo…  Radniční léto..    Brněnské oko …. 

Podobně jako v předchozích volbách bude vliv a působení „radničních“ médií na lokální komunální politiku podobný. Opakovaně se totiž potvrzuje fakt, že čím více jsou média jednostranná a jednobarevná ve prospěch některé skupiny či lidí, zpravidla jde o působení ve svém důsledku kontraproduktivní ( to ostatně platí i pro rozsahem a zásahem větší média) .. anebo aspoň občas i úsměvné.

Veřejnoprávní média v referendu obstála

Jak předběžné průzkumy, tak nakonec i skutečné výsledky hlasování Švýcarů o budoucnosti poplatků za veřejnoprávní média potvrdily většinový souhlas s jejich pokračováním bez změn. Proti jejich zrušení hlasovalo  71,6 % oprávněných voličů (ještě silněji odmítli návrh na zrušení Švýcaři, hlasující v zahraničí). Švýcaři přitom patří mezi plátce nejvyšších koncesionářských poplatků ze všech zemí Evropské vysílací unie.

Iniciativa No Billag (odvozená od názvu švýcarské společnosti spravující výběr koncesionářských poplatků) požadovala zrušení koncesionářských poplatků, ze kterých jsou financováni nejen veřejnoprávní vysílatel ze švýcarské rozhlasové a televizní společnosti SRG SSR, ale také i dalších 34 regionálních rozhlasových a televizních stanic, včetně místních komerčních vysílatelů. S plánem navrhovatelů bylo spojeno reálné riziko, že by se Švýcarsko stalo první a dosud jedinou evropskou zemí bez veřejnoprávního vysílání (resp. bez obyvateli přímo financovaného). Mimochodem souběžné „daňové“ hlasování v rámci téhož referenda obyvatelé Švýcarska naopak jednoznačně schválili.

Samotné hlasování a zejména předcházející diskuze a nakonec i výsledky referenda ukázaly a podnítily celou řadu významných věcí. Kromě jiného vedení SRG (mj. zaměstnává přímo nebo nepřímo asi 13 500 lidí) hned po hlasování, i přes příznivý výsledek, přišlo se strategií a plány na větší efektivizaci, úspornější režim (zastropování platů) a větší otevřenost svého fungování. Vláda již dříve rozhodla o snížení koncesionářských poplatků od  roku 2019 z dosavadních 451 na 365 švýcarských franků ročně. Současně ale platí, že po novu budou poplatky platit všichni obyvatelé země (i když třeba televizní či rozhlasový přijímač nemají). Celkový roční objem příjmů z koncesí je nyní limitován 1,2 mld. CHF. Hospodaření SGG je ze 75% založeno na poplatcích obyvatel. Volební účast činila 54%, což je vyšší než průměr jiných posledních hlasování v průběhu předchozích let (45%).

„Je to nový začátek, který nás nutí přizpůsobit se novému operačnímu klimatu a měnícím se potřebám společnosti a naslouchat jejím očekáváním a kritice…“, řekl mj. generální ředitel SRG SSR Gilles Marchand.

Obecně pak je výsledek jasným a pozitivním signálem pro veřejnoprávní média, v tomto případě i něco jako „hlas lidu“. K reakcím na výsledek referenda patří pak i statement generálního ředitele EBU Noela Currana („Jsme potěšeni, že veřejnost hlasovala v tak velkém počtu a že se rozhodla pro zachování koncesionářského poplatku ve Švýcarsku. Jedná se o hlasování o důvěře v média veřejné služby a o jejich rozhodující roli při obohacování kulturního, sociálního, ekonomického a demokratického života společnosti.“).

Šéf SRG SSR Gilles Marchand také zdůraznil, že respektuje referendum jako institut přímé demokracie, který je ve Švýcarsku funkční více let a ve více případech a toto konkrétní hlasování vnímá jako „většinovou přímou podporu obyvatel veřejnoprávnímu vysílání“.

Současně ale také, podobně jako v jiných případech a jiných zemích, přineslo hlasování a dění kolem něj i komplikace kolem „mediální manipulace“, včetně využívání populistických  hesel a argumentů vč. „fake-news. Na to si nakonec nejvíce stěžovali někteří zástupci předkladatelů referenda (od počátku k nim patřily například mládežnické organizace Švýcarské lidové strany (SVP) a Demokratické strany (FDP). Jednou  z tváří „No-Billag“ je i spoluzakladatel iniciativy Olivier Kessler, který mj. ocenil vítězství „přímé demokracie, jako i fakt,  že Švýcarsko může referenda pořádat téměř na cokoliv…

Referendum o zrušení poplatků za rozhlasové a televizní vysílání v roce 2010 proběhlo i na Slovensku v roce 2010, avšak za nízké účasti se dosáhlo pouze 22,8%. pro platnost hlasování přitom byla potřebná nadpoloviční většina oprávněných voličů.

Diskuze o využití referenda i o veřejnoprávních médiích zcela jistě přijde na pořad politických diskuzí i u nás, když pokusy pojmout toto téma populisticky se nabízí a v podstatě probíhají už nyní – bez ohledu na to, že v ČR jsou poplatky v evropském srovnání na té nižší úrovni.

pátek 2. února 2018

O rozhlasové digitalizaci jinak....

Stížnost předsedy představenstva APSV M. Fleischmanna na generálního ředitele R. Zavorala ohledně výroků k digitalizaci vysílání (prosinec 2017)

Projednáno na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu 20. 12. 2017




























Odpověď Rady ČRo 
Vážený pane Fleischmanne, 
Rada Českého rozhlasu si Vaši „Stížnost na generálního ředitele Českého rozhlasu pana Mgr. René Zavorala“ důkladně prostudovala.
Sám v úvodu své stížnosti zmiňujete, že se Vás dotýká prohlášení generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala, které se dostává z roviny věcné, do roviny osobní.
Rada Českého rozhlasu vnímá Vaši stížnost především jako názorový rozpor dvou vrcholných představitelů české mediální scény.
Domníváme se, že Radě Českého rozhlasu příliš nepřísluší zasahovat do názorových sporů generálního ředitele a zástupců ostatních rozhlasových stanic. Rada v této věci nemůže a ani nechce zastávat pozici arbitra, který bude tyto spory rozhodovat, a to i s ohledem na ústavně dané právo na svobodu slova.
Rada ČRo vyzvala generálního ředitele, aby se k této věci a ke svým prohlášením detailně vyjádřil a on tak učinil. Jeho stanovisko k naší odpovědi připojujeme.
Generální ředitel ve svém vyjádření Vaši argumentaci odmítl, to ale přirozeně nic nemění na Vašem právu na vlastní názor. 

Přeji Vám hodně úspěchů ve Vašem profesním i osobním životě, 
s přátelským pozdravem
jménem Rady ČRo
Hana Dohnálková, předsedkyně 

čtvrtek 1. února 2018

Referendum o poplatcích i o veřejnoprávních médiích samotných

Referendum o poplatcích i o veřejnoprávních médiích samotných

01. února 2018 13:00 / autor: Zdeněk Duspiva
Právě skončené prezidentské volby i dozvuky voleb předchozích znovu otevírají mj. i otázky o vhodnosti referend a s nimi spojenými riziky i důsledky. Ne vždy má takové rozhodování dostatečně odborný či věcný charakter a často a mnohem více než obvykle při nich rozhodují také subjektivní emoce a mediální vlivy.  Zásadním kritériem efektivity a legálnosti takto získaných výsledků jsou minimální limity pro počet předkladatelů a zejména kvantitativní účast při finálním rozhodování.

Aktuálně sledovanou událostí v mediální (i politické) branži, využívající princip referenda, je hlasování o poplatcích na fungování veřejnoprávních médií ve Švýcarsku. To aktuální rozhodování se vepsalo pod názvem „No Billag“ a tématem je otázka, zda vlastně zrušit  každoroční povinné poplatky za veřejnoprávní rozhlasové a televizní vysílání (ty vybírá úřad s názvem Billag). Celkový objem vybíraných prostředků činí 451 švýcarských franků (385 euro) za domácnost za rok. Poplatky přitom tvoří cca 73% příjmů SBS (Swiss Broadcasting Corporation). Kritici současného systému vysílání mohou nakonec v krajním případě dosáhnout i zrušení SRG SSR coby provozovatele veřejnoprávního vysílání. Pro doplnění je nutné uvést, že vláda již mezitím rozhodla o snížení poplatků od roku 2019 na 365 CHF (mimochodem na základě referenda z roku 2015, mj. i s tím, že malé a střední podniky budou osvobozeny od poplatku…).

Referendum je naplánováno na 4. března a v médiích je na toto téma vedena živá debata. Poplatky za veřejnoprávní média ve Švýcarsku jsou nejvyšší v Evropě, možná i proto, že vysílání funguje pro 4 hlavní jazykové skupiny (například poplatky domácností v Německu jsou ve výši 210 euro ročně). Švýcarské poplatky jsou, podobně jako ve většině evropských států, „zahrnuty“ do povinného „daňového systému“. Oponenti dosavadního funkčního systému argumentují současným dostatkem možností šíření mediálního obsahu i přístupu k informacím, aniž by mimochodem brali v úvahu třeba aktuální otázky kvality a hodnověrnosti množství informací i dezinformací. Iniciátoři referenda se také domnívají, že lidé by měli mít možnost si zvolit, která média chtějí využívat a za která chtějí platit.

Obyvatelé země rozhodnou počátkem března a současně budou odpovídat na otázky, zda může vláda zvýšit daně z přidané hodnoty a přímé federální daně. Letos čekají Švýcary 4 referenda.

Místní média informují o tom, že iniciativa za odstranění povinnosti platit za veřejnoprávní média našla příznivce především u voličů pravicově populistické Švýcarské lidové strany (SVP). Podle posledních výsledků průzkumů ale konec veřejnoprávních médií ve Švýcarsku ani zrušení koncesionářských poplatků nehrozí (zdroj AP).

pondělí 29. ledna 2018

Jak dál s digitalizací a jak správně plnit roli médií veřejné služby

Jak dál s digitalizací a jak správně plnit roli médií veřejné služby

" To jsou témata, která nejvíce rezonovala na společném jednání mezi šéfy veřejnoprávních rozhlasů z celé Evropy. Sešli se na půdě Českého rozhlasu při příležitosti zasedání Rozhlasového výboru Evropské vysílací unie.
Zasedání EBU Radio Committee je vždy jedinečnou příležitostí, jak s kolegy ze zahraničí detailně diskutovat o problémech a výzvách médií veřejné služby, které jsou v rámci zemí Evropy velice podobné. Je až zarážející, že jedním z nejdiskutovanějších témat posledních měsíců a možná let je právě pozice veřejnoprávních médií ve společnosti. 
I na západ od České republiky se projevuje jakási krize hodnot, v jejímž středu se ocitají mimo jiné média veřejné služby a lidé se ptají po jejich významu či poslání. Objevují se dotazy, zda ještě vůbec máme co nabídnout, čím zaujmout. 
Shodli jsme se na tom, že je důležité naše posluchače přesvědčit o tom, jak důležité obsahy máme a nabízíme. Naší největší devizou i slabinou je totiž právě bohatý obsah a forma, kterou ho nabízíme. Nevystačíme si tak s jednoduchým sdělením, protože naše vysílání není jen zábavou, ale zároveň informuje, vzdělává a kultivuje společnost. 
S tím souvisí i otázka distribučních platforem, které nabízíme a rozvíjíme. Jsem rád, že mi znovu všichni kolegové z evropských veřejnoprávních rozhlasů potvrdili, jak důležitou roli v této oblasti hraje digitalizace. Posluchač touží po pestré nabídce, multimediálních službách, bohatém programu. To vše mu může nabídnout digitální vysílání. 
Setkání Rozhlasového výboru EBU. - Foto: Khalil Baalbaki
V Česku je situace v rozvoji digitálu pomalá hlavně kvůli některým nejmenovaným soukromým vysílatelům, kteří se sice zavázali k podpoře rozvoje digitalizace rozhlasového vysílání, ale bohužel tak nečiní a naopak start DAB+ brzdí, jak se jen dá. Český rozhlas naopak v této oblasti jde kupředu a již nyní pokrývá digitálním signálem přes 40 procent naší populace. Rozvíjíme i doprovodné služby a těšíme se, že nabídneme veřejnosti kromě klasického vysílání i speciály, jakým například bude stanice s olympijským vysíláním. 
Prestižní zasedání Rozhlasového výboru včera skončilo, otázky, které byly nastoleny, ale přes noc vyřešeny nebudou. Věřím nicméně, že jak svou pozici média veřejné služby, tak i pozici lídra digitálního vysílání si Český rozhlas obhájí. 
Se svými 14 členy je Rozhlasový výbor EBU hlavním statutárním orgánem pro evropské veřejnoprávní rozhlasy. Rozhoduje o strategických prioritách pro rozhlasové vysílání v Evropě a definuje společná stanoviska veřejnoprávních rádií v oblasti legislativy, autorsko-právních otázek v hudební oblasti či digitalizace a podporuje rozvoj rozhlasového vysílání v členských zemích EBU."
Autor textu je generálním ředitelem Českého rozhlasu. Článek vyšel na jeho osobním webu renezavoral.cz. 

pondělí 1. ledna 2018

2017 jako rok digitální?

Ano končící rok 2017 lze označit jako mediálně-digitální, ale jen trochu…

Televize

V případě druhé vlny televizní digitalizace se sice podařilo nastavit základní pravidla a postupy, ale klíčové kroky nabraly od počátku časové a věcné zpoždění a zásadní rozhodnutí kolem financování nejsou dořešené…Proces tak dál pokračuje se strategickou nejistotou a za podpory primárně komerčně přímo zainteresovaných subjektů a s nimi různě spojenými médii a agenturami.

Provozovatelé vysílání jsou do procesu tak trochu vtaženi „z donucení“ a pod hrozbami omezení dosavadních možností. Diváci jsou v mnoha případech spíše zmateni a jejich zájmy a preference roztříštěny, asi tak, jak je tomu i v dalších oblastech současného dění i stavu a vývoji mediální krajiny.Přechod na nový standard pozemního digitálního TV vysílání DVB-T2 se letos rozběhl v tzv. „řádném“ režimu. Byla přijata a upravena legislativa, urychlená (využitá) i díky politické podpoře „levného telefonování“. Nový zákon platí od 2. září 2017 a mj. umožňuje vznik přechodových sítí DVB-T2. Na MPO, které stejně jako ostatní resorty čeká zásadní personální přeměna, se připravuje Technický plán přechodu na DVB-T2, který by měl být dokončen do léta 2018. V současnosti je již k dispozici signál v rámci přechodných sítí v některých případech až pro 97% obyvatel ČR. Zásadní materiál ke správě kmitočtového spektra, který ČTÚ předložil pro projednání na vládě již na konci letošních prázdnin, vláda již projednat nestihla (nebo už ani nechtěla) a tak jeden z klíčových dokumentů čeká na příští rok i na novou vládu.Do konce přechodu tak zbývá hodně práce, informační kampaň, kmitočtové přesuny, ale i mnoho času (do roku 2021).

Rádio

Podmínky pro další rozvoj digitálního rozhlasového vysílání minulá vláda i přes mediálně „optimistické“ prohlášení k dříve přijaté vládní koncepci v realitě silně omezila a pro komerční rádia formálně téměř znemožnila. Zkomplikovala i aktivitu veřejnoprávního rozhlasu, kterou ale nezastavila. Pravidla a předvídatelnost prostředí pro již fungující digitální technologii tak zůstaly na půl cesty a většinu zásadních otázek, resp. odpovědí na ně, vláda viditelně alibisticky odložila.Digitální rozhlas tak pokračuje poněkud dvourychlostně, když ale „komerční digitálně – rozhlasový pruh“ už delší dobu téměř stojí… zatímco Český rozhlas, i přes nepochybné  komplikace v podobě neúplné vládní strategie z předchozího roku, spustil digitální vysílání v systému DAB pro další posluchače - na sklonku roku již pro 40 % populace.  Podmínky bohužel blokují možnost dalšího programového rozvoje.Letošní rok ale přinesl pokrok i v zahraničí, i když třeba norský projekt je teritoriálně poněkud vzdálen, ale i přes dílčí odpor a antikampaň dospěl do většinového konce analogové éry a dokonce plně podle plánu!

Digitální agenda

„Digitalizace státu nebude v rukou právníků, kteří chtějí zakonzervovat starý stav legislativy.“ Nová vláda, jmenovaná prezidentem, má ve svém programu projekt Digitální Česko (Strategie se stejným názvem běží již několik let). Základním bodem má být úplné pokrytí země vysokorychlostním internetem nebo i tzv. „právo na internet“. Vláda plánuje zřídit pozici centrální IT autority, která by vytvářela standardy a koordinovala jednotlivé aktivity (P.S. v současnosti např. málo viditelný „digitální koordinátor“ s minimálními pravomocemi a podporou).  V prvních 100 dnech chce vláda vytvořit akční plán s termíny, kdy budou které agendy jednotlivých ministerstev a státních úřadů zapojeny do Digitálního Česka. K mediální oblasti byly v programu prezentovány základní premisy k podpoře nezávislosti veřejnoprávních médií a k autorskému právu, k digitalizaci vysílání jasnější teze chybí. Jak to bude po letech stagnace e-governmentu ve skutečnosti se uvidí mnohem později, zatím jde o vládu a její důvěru jako takovou.Končí tedy další rok, který byl sice ve znamení digitalizace médií, ale už v jiném rozsahu a bez jasného a reálného dořešení běžících procesů.

neděle 19. listopadu 2017

Značení falešných zpráv nefunguje, leda tak opačně…




S nástupem a někdy s až alibistickým démonizováním falešných zpráv (“fake news“) se vyrojilo mnoho neziskových i „státních“ agentur a institucí na napravování věcí na „pravou míru“. Přidávají se k tomu i provozovatelé některých vlivných sociálních sítí a sociálně-informační inženýrství by rády zkusily (zkouší ...)  i další instituce, firmy i  vlivové struktury.
Označení kontrolovaných zpráv štítkem „pochybné“ či „nepravdivé“ ale přitom podle mnoha průzkumů i zkušeností může způsobit, že se někteří lidé budou naopak o takové zprávy ještě více zajímat a více je číst i jim případně i věřit…
Ani Facebook svojí vlastní aktivitou revizí pravosti zpráv (kterou zavedl spolu se společnostmi AP a Snopes) příliš jasněji nepomáhá zodpovězení rizikových otázek účinnosti a optimalizaci zásahů ani více nepřiblížil metodu hodnocení.   Podobně problematické a s nejasným efektem jsou i snahy provozovatelů klíčových globálních prohlížečů a vyhledávacích služeb (Google ad.).
Aktivity provozovatelů Facebooku v této sféře a dopady podobných zásahů prověřilo několik analýz. Podle studií k umísťování značek k informacích, že jsou tyto zprávy tzv. "zpochybněny třetími osobami" má podle řady z nich jen velmi mírný dopad na vnímání lidí. Další informace přinesl například pracovní dokument, který zveřejnili experti z Yale University (profesor psychologie Gordon Pennycook a profesor ekonomie David G. Rand). Oba autoři jsou pak mj. i tvůrci dokumentu o "kognitivních psychologických profilech" lidí, podléhajícím falešným zprávám a o roli lidské "křivosti receptivity".

Zmíněná studie zahrnovala celkově 7,534 účastníků, kteří posoudili přesnost tzv. falešných zpravodajských článků, v sedmi různých iteracích, v nichž výzkumníci ukázali účastníkům příběhové titulky (ze skutečných článků, jak skutečných, tak zhotovených, publikovaných na Facebooku v letech 2016 nebo 2017). Výsledný názor není překvapivý -  kromě mírného účinku „označování“ se prokázal nakonec spíše účinek opačný - u některých skupin lidí tím může dojít k tomu, že označování má naprosto opačný účinek – podporu a něco na způsob „dobré reklamy“. Úplný dokument je zde (PDF).

Facebook nakonec svoji aktivitu postupně tlumí s odůvodněním, že šlo o „krátkodobý experiment“. Možná i proto, že svět, společnost, názory a ani informace nejsou černobílé. Jde-li o profesionální mediální a informační manipulace, pak jde vždy o promyšlenou kombinaci pravdy, polopravdy i nepravdy. A hlavně – hlavním cílem provozovatelů je především zisk, byť jistě s určitou mírou odpovědnosti za nepřímé dopady do jiných oblastí.

Je realitou, že informace a dezinformace od nepaměti patří k fungujícím nástrojům v lidském konání, v mediálním prostředí i v působení v rámci prosazování různých zájmů i v ovlivňování nálad i všech rozhodování. Stejně tak je s tím spojená již méně účinná snaha o korekce a regulaci jako i zmírňování dopadů … zejména pak v dnešní multimediální době internetové.




středa 1. listopadu 2017

Super-regulátor byl vládou "odložen"...



17. Studie proveditelnosti záměru na vytvoření národního regulačního úřadu České republiky pro síťová odvětví, včetně analýzy zkušeností z členských států EU, kde jsou tyto úřady zřízeny a návrh dalšího postupučj. 1100/17 – bod 37 schůze vlády 11. 10. 2017Předkládá: předseda vládyVýsledek jednání vlády: Projednávání bylo odloženo.




Vymezení síťových služeb a odvětví "superregulátora":

a.    energetika, (elektroenergetika, plynárenství, teplárenství),
b.    elektronické komunikace
c.    poštovní služby,
d.    vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu, 
e.    veřejná doprava

Fakultativně na základě dalších studií:
f.     např. sdílená ekonomika a kybernetická bezpečnost
 

Připomínky z meziresortu, např. od ICT UNIE

1. NEJASNÉ ZADÁNÍ STUDIE
2. NEPROVEDENÍ VEŘEJNÉ KONZULTACE
3. DESINTERPRETACE ZAHRANIČNÍCH ZKUŠENOSTÍ
4. NEDOSTATEČNÁ ARGUMENTACE OHLEDNĚ ROZSAHU PŮSOBNOSTI NÁR. REGULÁTORA
5. NEEXISTENCE VARIANT
6. NEDOSTATEČNÉ POSOUZENÍ STÁVAJÍCÍ PRAXE
7. KUMULACE PROBLÉMŮ
8. SPEKULATIVNÍ ZÁVĚR O MOŽNÉM SNÍŽENÍ NÁKLADŮ
9. SPEKULATIVNÍ ZÁVĚR O SJEDNOCENÍ SPRÁVNÍ PRAXE
10. PROTIÚSTAVNÍ ŘEŠENÍ PRÁVA NA SOUDNÍ OCHRANU

......................
MATERIÁL PRO VLÁDU:
"Studie prokazuje, že návrh na zavedení jednotné regulace formou Národního regulačního úřadu v časovém horizontu 5–7 let je proveditelný. Jeho personální, ekonomické, materiálové a další požadavky jsou reálné a odpovídají dosavadním odborným kapacitám a zdrojům v rámci státní správy, které jsou aktuálně rozloženy na dva samostatné odvětvové regulátory (ERÚ a ČTÚ) a další odvětvové a dílčí regulační kapacity v rámci státní a veřejné správy.  Již z odhadu nákladů na sloučené kapacity lze odvodit, že jednotný regulátor není alternativou, která by vyžadovala významné dodatečné náklady ze státního rozpočtu a požadavky na pracovní síly.
Ve výhledu, zahrnujícím nárůst souhrnných požadavků na odvětvové regulace, nové výzvy a roli síťových odvětví jako stabilizačního makroekonomického základu, se jeví návrh Národního regulačního úřadu v rámci cca 5- 7 let, jako významná a pravděpodobně i vysoce efektivní alternativa řešení. Záměr NRÚ je v souladu s vzory institucí, ustaveným ve stabilním tržním prostředí (např. Bundesnetzagenturv, Německo), v procesu přechodu k tržní ekonomice (např. Úrad pre reguláciu sieťových odvetví, Slovensko), i s dynamikou změn v regulaci strategických síťových služeb v rámci EU..."

Záměr lze doporučit k dalšímu rozpracování, a to z následujících důvodů: 
   Představuje perspektivní, hospodárnou a udržitelnou variantu k současnému stavu a je v souladu s trendy v sjednocení regulace sítových odvětví jako specifického segmentu v členských zemích EU i EU celkově
  • ·Jednotný regulátor typu Národního regulačního úřadu nabízí jedinečné řešení koordinace a synchronizace regulačních postupů, aktivního přístupu k novým problémům a výzvám, které žádná jiná varianta – z podstaty věci – nedosahuje a v rámci odvětví dosahovat nemusí. 
  • Rozpracování záměru jednotného regulátora pro horizont 5–7 let zahrne nové požadavky a výzvy, které jsou patrné již dnes, v tomto období se projeví a které bude regulátor nucen řešit. Projekt Národního regulačního úřadu je vhodným východiskem zvládnutí agendy obecných společných problémů, dosud řešených jednotlivě. Unikátní možnosti pak nabízí pro řešení složitých a nákladných otázek makroekonomické povahy a koordinaci dílčích regulátorů v nastávajícím období.
  • Významným důvodem ke sjednocení regulace síťových odvětví jsou rovněž (makroekonomické) procesy a požadavky na úrovni ekonomiky ČR a celé EU. Jde o několik tendencí, ve kterých je role a regulace síťových odvětví nedílně obsažena. 
  • Globalizační tendence a regulatorní role státu - základním účelem je vytvoření stabilních regulatorních rámců, které jsou bezpečnou základnou, ale i podmínkou prohlubování volného trhu a pro odvětvové reformy (směrem k úspornosti, konkurenceschopnosti) a přístupu ke globalizaci.
  • Další rozvoj principů jednotného trhu EU a zapojení do mezinárodních ekonomických procesů je spojeno na jedné straně s procesy ekonomické liberalizace, na druhé pak s požadavkem na stabilitu a odolnost klíčových strategických služeb síťových odvětví v národní ekonomice a přiměřenou míru jejich deregulace. 
  • Souběžným procesem, který je uvažován jako zásadní strategický cíl pro ČR, jsou odvětvové reformy, zaměřené na produkci a služby s vyšší přidanou hodnotou a konkurenceschopné na mezinárodních trzích. Síťová infrastruktura a „přiměřenost“ (objem, cena) síťových služeb a koordinace celého síťového sektoru je nezbytnou podmínkou tohoto procesu.
  •  Strukturální změny ekonomiky nesou vždy zvýšení nejistoty a vysokou zátěž na schopnosti podnikatelského prostředí vytěžit jejich pozitivní efekt. Podpora nebo jen akceptování další odvětvové diferenciace síťových odvětví, by toto břemeno násobily a staly by se i překážkou deregulace, pokud se ukáže jako nezbytná. Při různém vlivu sítových služeb na jednotlivá odvětví a sektory (včetně finální spotřeby). Nekoordinovaná regulace vyvolá spontánní kompenzační pohyby (trade off) v ekonomice, na jejichž pozadí mohou být změny prakticky neuskutečnitelné.