A) Transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/77/EU ze dne 27. září 2011, kterou se mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, která prodlužuje dobu trvání majetkových práv výkonných umělců k jejich uměleckým výkonům zaznamenaným na zvukové záznamy a majetkových práv výrobců zvukových záznamů k jejich záznamům z 50 na 70 let. V souvislosti s prodloužením doby trvání práv zavádí několik doprovodných opatření ve prospěch výkonných umělců (roční doplňkovou odměnu, právo na odstoupení od smlouvy a právo na výplatu odměn beze srážek). Dále směrnice harmonizuje výpočet doby trvání majetkových práv k hudebním dílům s textem. Uvedené změny unijních předpisů zatím nejsou součástí českého právního řádu.
B) Transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl, která zavádí společnou unijní definici osiřelého díla, resp. osiřelého zvukového záznamu, vzájemné uznávání statusu osiřelého díla, pravidla pro důsledné vyhledávání nositelů práv, pravidla pro ukončení statusu osiřelého díla (a záznamu) a zákonnou licenci pro užití osiřelých děl (a záznamů). Směrnicí zůstávají nedotčena vnitrostátní pravidla, ať již existující nebo v budoucnu zavedená, upravující správu práv k osiřelým dílům nebo jiným osiřelým předmětům ochrany, např. pravidla pro tzv. rozšířenou kolektivní správu práv, právní domněnky zastoupení či převodu práv nebo podobná pravidla či jejich kombinace. Platná právní úprava zatím problematiku osiřelých děl výslovně neobsahuje.
C) Nakládání s odměnami podle § 24, které nelze vyplatit nositelům práv, kdy platná úprava práva na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého podle § 24 autorského zákona, odpovídající směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla, neobsahuje pravidla pro nakládání s odměnami, které nelze vyplatit příslušnému nositeli práv, neboť není znám nebo jej nelze ani po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty dohledat. Právo na odměnu podle § 24 je právem povinně kolektivně spravovaným a příslušný kolektivní správce je tudíž povinen vybrat odměny pro všechny nositele práv za podmínek stanovených autorským zákonem. Zavedení pravidla pro nakládání s uvedenými odměnami je nezbytné pro zajištění právní jistoty všech dotčených subjektů (nositelů práv, kolektivních správců práv i osob povinných platit tyto odměny).
D) Evidence osob povinných platit odměnu podle § 25. V současnosti platná právní úprava neposkytuje kolektivním správcům jako soukromoprávním subjektům dostatečné nástroje pro dohledávání, kontrolu a sankcionování povinných osob. To vytváří nerovné podmínky na trhu pro poctivé plátce odměn podle § 25 oproti neplatičům.
E) Nutnost doplnění okruhu osob povinných platit odměny podle § 25 - odměny příslušející autorům a dalším nositelům práv v souvislosti s rozmnožováním autorských děl a jiných předmětů ochrany pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu) neumožňuje kolektivním správcům práv efektivně vykonávat správu tohoto práva v případech, kdy povinné osoby neplní své informační povinnosti vůči kolektivnímu správci práv (tzv. šedé dovozy apod.). Důsledkem je neopodstatněná výhoda těchto osob oproti osobám, které uvedené povinnosti řádně plní. Přijetí opatření pro zvýšení efektivnosti výkonu kolektivní správy práv je nutné jak pro zajištění řádného výkonu kolektivní správy práv, tak pro zajištění rovných podmínek na trhu pro osoby povinné platit tyto odměny.
F) Nevyhovující systém zpoplatnění tiskových rozmnožovacích služeb za úplatu, který je založen na vykazování počtu zhotovených rozmnoženin, se v praxi ukázala problematická, neboť umožňuje rozdílné výklady na straně povinných osob a kolektivních správců a je obtížně vymahatelná a kontrolovatelná. Podle platné úpravy se odměny stanovené paušální částkou za 1 rozmnoženinu platí podle pravděpodobného počtu zhotovených rozmnoženin autorských děl, přičemž pravděpodobný počet ve výši 70%, resp. 20 % je stanoven přílohou k autorskému zákonu podle typu prostor, v nichž je uvedená služba poskytována.
G) Potřeba doplnění práva na odměnu za půjčování autorských děl v knihovnách pro nakladatele. Platná právní úprava přiznává právo na odměnu za půjčování autorských děl knihovnami a dalšími zařízeními podle § 37 odst. 3 pouze autorům. Smyslem této odměny je kompenzace autorů za bezplatné užití jejich děl ve veřejném zájmu. Plátcem odměny je stát.Možnost bezplatného přístupu k autorským dílům má dopady, spočívající v nižších výnosech z prodejů rozmnoženin děl, nejen na autory, ale i na nakladatele. Podobně je tomu v případě zákonné licence umožňující pořizování rozmnoženin vydaných děl pro osobní a vlastní vnitřní potřebu. V daném případě však platná právní úprava nakladatelům právo na odměnu v souvislosti s uvedeným rozmnožováním přiznává. Nakladatelé mají navíc v souvislosti s bezplatným užíváním jimi vydaných děl další povinnosti (odevzdávání povinných výtisků), které jim rovněž nejsou nijak kompenzovány.
H) Problematické vymezení okruhu knihoven, za které stát neplatí odměny za půjčování v knihovnách, dosud stanoveno výčtem.
I) Nedostatek informačních povinností kolektivního správce práv. Současná situace nepřispívá k dostatečné transparentnosti výkonu kolektivní správy práv a tím i k vyšší důvěryhodnosti kolektivní správy práv a kolektivních správců samotných.
J) Nedostatečně využitý potenciál rozšířené kolektivní správy práv pro užití děl knihovnami
K) Ekonomické využití prostředků na digitalizaci při absenci registru děl nedostupných na trhu. Platná právní úprava vycházející z příslušných mezinárodních smluv a unijních předpisů neumožňuje plně využívat potenciál digitálních technologií a zamezit násobnému vynakládání prostředků na digitalizaci a zpřístupňování kulturního dědictví knihovnami a dalšími sbírkovými institucemi.
L) Nedostatečný legální prostor pro užití děl a jiných předmětů ochrany školami a vzdělávacími zařízeními
M) Problémy související s hromadnou digitalizací a zpřístupňováním osiřelých děl a jiných předmětů ochrany.
N) Problematické omezení práva na provozování rozhlasového či televizního vysílání podle § 23
Stávající znění § 23 obsahuje ve větě druhé a třetí výluky z rozsahu výlučného autorského práva na provozování rozhlasového či televizního vysílání. Jde jednak o výluku ve prospěch poskytovatelů ubytovacích služeb (formou předepsaného omezení odměny za toto užití v ubytovacích prostorách), jednak o úplnou výluku v případě zpřístupňování díla rozhlasem nebo televizí pacientům při poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních. Obě tyto výluky byly do uvedeného ustanovení začleněny přes výhrady Ministerstva kultury, při novelizacích stávajícího autorského zákona. Představují zřejmý rozpor nejen se závaznou unijní úpravou, ale především s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR součástí právního řádu České republiky. Na uvedené rozpory byla Česká republika v minulosti již vícekrát upozorněna Evropskou komisí, mj. v rámci řízení o porušení povinností vyplývajících pro Českou republiku z členství v Evropské unii. Problematická úprava vedla k řadě soudních sporů.
Některé z podnětů a připomínek z průběhu přípravy návrhu zákona jsou zde
Žádné komentáře:
Okomentovat