veřejnoprávní "on line" versus soukromé projekty - pokračování soudního sporu v Německu

Další posun v kauze sporu soukromých a veřejnoprávních vysílatelů na poli internetových projektů:

Může veřejnoprávní televize provozovat online zprávy? Ano, pokud neleze do zelí novinám

(autor Martin Vyleťal )

"... O působení veřejnoprávních médií na Internetu a na poli digitálních technologií se už delší dobu vedou vášnivé debaty. V Německu soukromí vydavatelé, kteří hledají způsoby, jak kompenzovat výpadky příjmů z reklamy a předplatného, dotáhli spor až k soudu. Jak rozhodl? .
Působení veřejnoprávních médií na Internetu a v oblasti digitálních technologií je soukromým vydavatelům proti srsti. Argumentují především tím, že veřejnoprávní média nejsou tak jako oni ohrožena výpadkem příjmů, a proto nemusejí příliš řešit, kolik peněz do nových služeb investují a jak se jim tyto investice vrátí.

Veřejnoprávní média se naopak snaží držet krok s ostatními hráči online světa a podchytit i ty uživatele, kteří se od televize přesouvají na Internet.

Němečtí vydavatelé proti veřejnoprávní ARD
Zatímco v Česku vydavatelé veřejnoprávní média za jejich působení na Internetu jen kritizují, v sousedním Německu jim došla trpělivost a obrátili se na soud. Jak už jsme vás informovali v srpnu, jablkem sváru se stala mobilní aplikace Tagesschau, jejíž název vychází z názvu hlavní večerní zpravodajské relace na ARD (obdoba večerních Událostí na ČT).

Osm německých vydavatelů, mezi nimiž figuruje například Axel Springer Verlag či vydavatelé Süddeutsche Zeitung a Frankfurter Allgemeine Zeitung, podalo loni v červnu kvůli mobilní aplikaci na ARD a regionální NDR, která je členem konsorcia ARD, žalobu k soudu v Kolíně nad Rýnem.
Nelíbilo se jim, že vývoj aplikace byl hrazen z koncesionářských poplatků, výhrady ale měli i k samotnému obsahu, který ARD prostřednictvím aplikace uživatelům přináší. Podle vydavatelů se totiž často jedná o obsah, který nemá přímou souvislost s tím, co ARD odvysílala na televizních obrazovkách.

Soud dal vydavatelům částečně za pravdu
Soudce Richter Dieter Kehl, který zmiňovanou žalobu řeší, dal koncem července oběma stranám ultimátum, aby do 30. srpna dospěly k vzájemné dohodě. Jenže ani jedna ze stran nechtěla ustoupit a tak soud na konci září vynesl rozsudek. Soudce přitom už dříve naznačil, že se v případném verdiktu nepřikloní stoprocentně ani k jedné ze stran sporu.
Aplikace Tagesschau

Nicméně rozhodnutí soudu spíše dává za pravdu vydavatelům. Soudce se totiž přiklonil k názoru, že aplikace obsahuje články, které se nápadně podobají novinovým textům (presseähnlich). Je však třeba říci, že soud se zabýval nikoli aktuální podobou/obsahem aplikace, ale obsahem, který byl v aplikaci 15.6.2011, tedy v den, kdy byla podána žaloba. Podle názoru soudu může aplikace pro uživatele, kteří si ji nainstalují na svůj mobilní telefon nebo tablet, představovat plnohodnotnou náhradu za časopisy a noviny. Soud se také v této souvislosti pozastavil nad objemem informací, které články v aplikaci obsahují, a jsou tak srovnatelné s články, které přináší tradiční tisk.
Soud poukázal také na to, že články často nemají přímou souvislost s obsahem, který ARD vysílá prostřednictvím televizního vysílání. Případně v nich chybí jasné propojení na konkrétní televizní pořad (sendungsbezogen), aby uživatel poznal, že účelem článku je tematické rozšíření televizního příspěvku.

Příliš se podobáte tisku, a to je špatně
Aplikace podle soudu dává opticky větší prostor příspěvkům, které se podobají novinovým článkům, než těm které souvisejí či jsou propojené s obsahem odvysílaným v televizi. Právě označení článků jako „presseähnlich“ je důležité pro posouzení toho, zda aplikace neodporuje německým zákonům.
Takový obsah totiž není slučitelný s Rundfunkstaatsvertrag (smlouva mezi sedmnácti spolkovými zeměmi, která upravuje fungování rozhlasu a televize). Pokud tímto obsahem ARD porušila ustanovení Rundfunkstaatsvertrag, tak se s největší pravděpodobností provinila také proti zákonům o hospodářské soutěži.

Jde o obsah, ne o samotnou aplikaci
Vydavatelé přitom v žalobě požadovali, aby soud ARD další distribuci aplikace zakázal. Jenže to soud odmítl s tím, že obecný zákaz aplikace není možný, protože prošla schvalovacím řízením předepsaným v Rundfunkstaatsvertrag.

Aplikace Tagesschau
Jinými slovy, problémem není aplikace jako taková, ale její náplň. Aplikace přitom kromě článků obsahuje i další obsah z webu tagesschau.de, jako jsou obrázky či videa, a nabízí také přístup k živému vysílání ARD. To, že spor se vede hlavně o text, dokládá i další německá veřejnoprávní televize ZDF. Ta nabízí divákům ke stažení aplikaci, ve které najdou ale pouze videa. S touto aplikací vydavatelé žádný problém nemají.

Spor zřejmě skončí u ústavního soudu
ARD, stejně jako NDR, se proti rozsudku odvolala. Představitelé obou veřejnoprávních médií přitom současně oznámili, že hodlají s vydavateli, kteří se domáhali zákazu aplikace Tagesschau u soudu, ještě vyjednávat.

Zdánlivě nelogický postup, ale má dobrý důvod. Rozhodnutí soudu totiž přesně nespecifikovalo, co znamená výraz „presseähnlich“ a není proto jasné, jak takový text z právního hlediska vypadá a jaké musí splňovat náležitosti, Stejně tak není úplně zřejmé, jak by měl vypadat text „sendungsbezogen“, tedy takový text, který je nějakým způsobem propojen s obsahem z televizního vysílání.

Otázek kolem působení veřejnoprávních médií v oblasti Internetu a na poli digitálních technologií je ale podstatně více a podle některých komentátorů nakonec tento soudní spor skončí až před německým ústavním soudem, který určí, zdali a jakým způsobem mohou veřejnoprávní média na Internetu a na poli digitálních technologií působit. Někteří němečtí politici přitom volají po tom, aby veřejnoprávní média podstatně rozšířila svou nabídku na Internetu. To se ale vydavatelům jistě líbit nebude. „Chtěli by, aby veřejnoprávní média mohla dělat na Internetu jen to, co na něm oni nedělají,“ shrnul postoj vydavatelů na svém blogu Stefan Niggemeier...."