Ve středu 11.1.2017 v 11 hodin, 11 minut a 11 vteřin byl
v Norsku ukončen dosavadní provoz sítě rozhlasových vysílačů v pásmu
FM v první ze šesti regionálních oblastí. Magické datum i čas bude zcela
jistě dobře zapamatovatelným milníkem v digitalizaci rozhlasového vysílání
v Evropě. Norsko je první zemí,
která dospěla k reálnému konci vysílání v pásmu VKV, s konečným
termínem rozhlasového ASO 13.12.2017.
Právě spuštěný proces
postupného vypínání rozhlasového analogu byl schválen v roce 2015 a po
celou dobu byl torpédován z mnoha stran (samotné digitální rádio hraje
v Norsku již od roku 1995). Předem stanovené základní podmínky byly objektivně
splněny, aniž by k tomu byl upravován zákon, jako tomu chtěli mnozí
lobbisté kdysi u nás i v dalších zemích. Jde totiž o to, že stanovit
zákonem například prověřování penetrace zařízení pro digitální příjem mezi
obyvateli prostřednictvím průzkumů by bylo reálně nemožné, resp. vždy snadno
zpochybnitelné a vlastně tak legislativně nesplnitelné (pokud by se to hodilo…).
Norský plán byl před
svým spuštěním, zejména v minulém roce, napadán z různých důvodů.
Nejvážnější výhradou bylo podezření z použití tzv.
nedovolené státní podpory při uzavření neveřejné dohody mezi digitální asociací
pro rozvoj vysílání v DABu (Digitalradio
Norge) a poskytovatelem přenosových služeb Norkring. Žaloba byla
podložena údajným rozporem s evropských soutěžním právem a pravidly pro
poskytování státní podpory ve veřejném zájmu, byť Norsko není členem EU, ale je
součástí evropských hospodářských institucí. Průběžně, kromě infomační a
vysvětlovací kampaně, probíhala i mediální „antikapmaň“ a to i
v zahraničních médiích (zejména v sousedních státech úměrně
politickým změnám…).
Po tom všem se nakonec
sešly i 2 zajímavé výsledky – podle některých mediálních analýz 66 procent Norů
s digitalizací „důrazně“ nesouhlasí a odmítá ji, ale podle jiných průzkumů
pak bylo s předstihem před vánoci již 70% obyvatel vybaveno přístroji pro
příjem digitálního rozhlasu v DAB+. Do hry, podobně jako v dalších zemích,
vstoupila politika a někdy až absurdní argumenty (vč. otázek ekologie, turismu,
bezpečnosti ad.).
Digitalizace je přirozeně
složitý proces s mnoha riziky a neznámými, ale jako i v jiných věcech
dokud není jasný konečný termín, vždy se najde nějaký důvod odkladu… (i u nás
v televizní minulosti úvahy o změnách kvůli mimořádným volbám apod.).
V Norsku navíc digitalizace přinesla kromě technologických pozitiv, multimediality,
provozních úspor a prakticky 100% územního pokrytí rozhlasovým signálem i
rozšíření kapacity pro 5 dalších celoplošných veřejnoprávních a komerčních
rádií. A lokální rádia mohou s vysíláním pokračovat i ve zbytkovém
prostoru VKV…
Další evropské země poslední
měsíce sice zdárně rozšiřují pokrytí digitálním signálem, blížící se 90 %, i
zvýšenou a již téměř standardní vybavenost (nebo připravenost) nových aut pro
příjem DAB+ (zatím cca 60% všech nových evropských vozů), ale reálné plány a
termíny jsou spíše výjimkou. Tradičně je zvykem vzhlížet k Velké Británii
coby jedné z kolébek mediálního pokroku, kde i v rozhlasové
digitalizaci lze sledovat podobný trend jako v televizním vysílání – tedy
být jedním z prvních prosazujícím novou digitální technologii, ale vše
dokončit v rekordně dlouhé době… (například přechod na DVB-T probíhal v letech 1998 -2012).
V současné době
je velký reálný pokrok digitalizace rádia ve Švýcarsku, Dánsku, Nizozemí, Švédsku
(aktuálně zpomaleno po předloňských politických změnách vč. vstupu ekologických
politiků do vlády) a hlavně v mnoha zemích již formálně končí
„nastavování“ dosavadní éry analogových licencí.
Pro rozhlasovou
digitalizaci sice dosud nebyl argumentem tlak na uvolnění kmitočtového spektra
ve prospěch jiných telekomunikačních služeb, jako tomu bylo v případě
digitalizace televizní, ale postupem času se i zde podobné riziko právě ve
vztahu k televizní branži objevilo. Je to právě atak mobilních operátorů a
masivní podpora broadbandu, které vedou k úvahám některých broadcasterů o
návratu TV vysílání do tzv. III. kmitočtového pásma, využívaném nyní právě DAB+
rozhlasem (kdysi tam u nás částečně vysílala např. i TV NOVA). K tomu se
objevil i požadavek na nové uživatele původně televizních kmitočtů na finanční
refundaci, která by se mohla použít třeba na technické úpravy vysílacích
systémů (jiná polarizace ad.). Mezitím se v televizní branži rozběhl do
jisté míry vynucený přechod na DVB-T2 s mnoha omezujícími faktory i
riziky, včetně posupného odchodu některých komerčních projektů
z terestrické platformy a její celkové oslabování, které souvisí i s dalšími
faktory.
V případě rádií pak
„nabídka“ vysílat“ v mobilních brodbandových technologiích není zatím pro
provozovatele vysílání příliš zajímavá. Nejen kvůli mnohonásobným nákladům na
distribuci, ale i kvůli faktu, že za
současných obchodních modelů jde vlastně o „podmíněný přístup“, tedy pro
uživatele o placenou službu…
I proto je digitální
terestrický rozhlas stále zajímavou perspektivou, zanedlouho bohatší o norskou
zkušenost, jakkoliv jde přeci jen o relativně „seversky“ odlišnou zemi, ale
s mnoha využitelnými dobrými i špatnými zkušenostmi pro další státy.
Žádné komentáře:
Okomentovat