Česká veřejnoprávní média se nejen
s nástupem předvolební kampaně dostávají opět do centra pozornosti médií,
odborníků a následně i širší veřejnosti. Dlouhé letité přešlapování kolem
mnohokrát diskutovaných, žádaných i objektivně potřebných legislativních změn
dospělo nakonec s blížícím se koncem mandátu PSP do finiše. Ambice
modernizovat komplex mediálních zákonů v rámci českého duálního systému,
odpovídající současné multimediální a digitalizované době, kromě „povinných“ transpozic
evropských směrnic, v několika volebních obdobích zpravidla vždy naráželo
na složité politické prostředí, plné mnoha protichůdných zájmů a cílů a s minimální
možnosti širší shody.
Až v posledních měsících se
věci (a politici) daly (dali) do pohybu, aniž je jasné zda a v jaké podobě
se několik navrhovaných změn mediálních i dalších souvisejících zákonů podaří
do dalších parlamentních voleb dotáhnout do platné podoby. Politické zadání je přitom několik let spíše velmi
obecné, již opakovaně v programových vládních plánech omezené na formulace
typu „ zahájit diskuzi nad způsobem voleb rad…“ apod.
Základem pro zviditelnění tématu byl
loňský poměrně standardní návrh dílčí novely mediálního zákona. Ten se
medializací i vlivem aktivit některých osobností a zástupců zainteresovaných
institucí posunul z původní problematiky pravidel labellingu a dalších věcí
do elementární změny systému voleb veřejnoprávních rad. Návrh, který si formálně
osvojilo několik poslanců z více stran, tak zúžil problematiku do monotématické
podoby, bez navazujících věcí i bez širší debaty.
Přitom ve hře o budoucnost a fungování
veřejnoprávních médií u nás je ještě mnoho jiných dalších návrhů a plánů, které
jsou buď ve fázi nedokončených příprav (například zavedení institutu tzv.
„významné služby“ pro služby ve veřejném zájmu, s využitím příslušné
evropské směrnice z roku 2008) anebo naopak ve velmi sofistikované podobě
a legislativně odladěné formě jakou je zejména návrh na změnu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (NKÚ).
Jde vlastně o zopakování legislativní
procedury, když předchozí návrhy po poměrně dlouhém projednávání nakonec ve
finálovém hlasování neuspěly. Poslední verze zkolabovala loni na jaře při závěrečné
snaze přehlasovat změny, přijaté Senátem (většina z nich se týkala jiných
ustanovení, než těch se vztahem k médiím). Nový návrh již odstranil některé ústavně-právní
kolize a po poměrně hladkém souhlasu vlády z 24. října 2016 čeká od podzimu na projednání
v Poslanecké sněmovně PČR.
Hlavní změnou, která spolu
s dalšími vyžaduje i související změnu Ústavy ČR, je zařazení České
televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) mezi NKÚ kontrolované „státní“ instituce.
Dosud je podle zákona 484/1991 Sb. o ČRo/ČT (v platném znění s poslední dílčí úpravou
z roku 2015) hlavní
kontrolním orgánem Rada ČT (resp. ČRo) a její poradní orgán ve věcech
kontroly hospodaření – pětičlenná Dozorčí komise (dále jen „DR“).
V obou zákonech pro ČT i ČR je
role DR popsána v § 8a. V odstavci (8) pak zákon říká mj. že „ Členové dozorčí komise mohou nahlížet do
všech písemností, účetních dokladů souvisejících s účetnictvím a záznamů na
nosičích dat ČRo (ČT) a mohou požadovat i písemná vysvětlení od zaměstnanců. Zaměstnanci
ČRo (ČT) jsou povinni poskytnout členům dozorčí komise kopie vyžádaných
písemností ČRo (ČT), jakož i požadovaná vysvětlení“.
Návrh zákona o NKÚ navazuje na současně zpracovaný a
předložený návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava ČR. Materiál nebyl na základě udělené výjimky projednán
v připomínkovém řízení, neboť se jedná o návrh z převážené části
totožný s již dříve předloženým návrhem novely zákona o NKÚ. Návrh byl tak vládou schválen s úpravami
podle připomínek Legislativní rady vlády a podle vládou přijatých návrhů
vznesených na tomto jednání usnesením ze dne 23. září 2015 č. 747. Návrh zákona je v souladu
s programovým prohlášením vlády, když dřívější projednávání předchozích návrhů
již v období 2011- 2013 (tisk 352)
nebo poslední procedura v letech 2015 – 2016 (tisk 610) skončilo jejich
nepřijetím.
Návrh zákona
mj. nově zařazuje ČT a ČRo mezi instituce, které spadají pod dohled NKÚ
( Ods.1) - Veřejnými
prostředky se pro účely tohoto zákona rozumí
a) majetek státu nebo územního
samosprávného celku, jakož i majetek jiné právnické osoby, jde-li o:
1. státní podnik, státní fond,
státní příspěvkovou organizaci nebo jinou státní organizaci,
2. zdravotní pojišťovnu,
3. veřejnou výzkumnou instituci,
4. dobrovolný svazek obcí,
5. příspěvkovou organizaci zřízenou
územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí,
6. regionální radu regionu
soudržnosti,
7. Českou televizi,
8. Český rozhlas,
9. veřejnou vysokou školu,
10. školskou právnickou osobu zřízenou
státem, územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí,
11. Českou národní banku
Vládní návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 948/0 31. 10. 2016. Organizační výbor projednání návrhu
zákona doporučil (usnesení
č. 333) a určil zpravodaje Vladimíra
Koníčka a Kontrolní
výbor jako
garanční a navrhl přikázat k projednání dalšímu Ústavně právnímu výboru. Projednávání tisku je zařazeno na
pořad 54. schůze (od 10. ledna 2017).
O výsledku rozhodne Parlament letos,
o fungování veřejnoprávních médií pak, v případě nedokončení změn v tomto
roce, zřejmě už další politická reprezentace…
Žádné komentáře:
Okomentovat