Digitalizace je poslední dobou vnímaná častěji jako nějaká komplikace pro běžné uživatele než skutečná pozitivní technologická změna. Podíl na tom přirozeně mají i rozdílné až protichůdné zájmy dotčených subjektů. Již první vlna televizní digitalizace pak byla navíc velmi silné politikum - v době dominance terestrického způsobu šíření televizního signálu, resp. obsahu. Zároveň se, i díky digitalizaci, proti minulosti zásadně liberalizovala mediální krajina, kdy již nikdo neměl předem zaručenou téměř bezkonkurenční výhodu – ani v businessu, ani ve vlivu. Rovněž možnost vysílat již nebyla díky změnám zákonů podmíněna úspěchem v „soutěži krásy“, která díky velkému zájmu, omezeným kapacitám i právním sporů ve finále neměla vítěze, nebo si na start musel úspěšný žadatel léta počkat… Napodruhé už další změna nebudí tolik emoce, vše se už i tak dost změnilo a mění.
Celý proces i přes překážky a dlouholetý a do určité doby účinný odpor významné části komerční (a tím i vlivové) sféry proběhl nakonec úspěšně a ve finále i pro stát finančně s pozitivním saldem ve výši několika miliard korun… Nic ale netrvá věčně - po několika letech dočasné stability digitálního TV trhu přichází již mnohem silnější tlak zástupců mobilní broadbandové industrie a celoevropské omezování kmitočtových kapacit, dosud garantovaných pro televize. Nejasnost ze strany nadnárodních a evropských institucí ohledně přesného načasování tak přenáší plnou zodpovědnost za druhou digitální vlnu (přechod na DVB-T2) na národní vlády a politické reprezentace. Tato „vlna“ tak přináší komplikace všem - pro stát v případě úspěchu pak, kromě již vyšších nákladů (podle materiálů z vlády u operátorů jde o náklady 600 mil. Kč, na straně státu max. 480 mil. Kč), i nyní potenciální kompenzace v podobě výnosu z kmitočtových aukcí (ideálně až 5 mld. Kč).
V domácích podmínkách se mediální a vysílací trh dostává do ještě větší nejistoty než v minulosti. Soutěž platforem a diverzifikace obsahu i jeho distribuce graduje, aniž by, na rozdíl třeba od 90. let, měla jasného vítěze. Státním orgánům se sice na první pohled podařilo dosáhnout dohody klíčových aktérů, ale nebude to ani tentokrát jednoduché. Než samotný proces odstartuje, někteří jeho účastníci „hřiště“ opouštějí (ad dění na Slovensku) anebo vyčkávají s vlastním řešením.
Kromě vyšší kvality vysílání v HD kvalitě je na pořadu dne i různá forma zpoplatnění služeb a tím i ztráta významné konkurenční výhody terestrické platformy. Lidé, a nejen Češi, jsou sice ochotni pravidelně obměňovat své mobilní telefony za nové modernější a víc „in“ přístroje, ale když jde o připlacení za televizní „zábavu“ a případně úhradu dalších s tím spojených služeb, ochota silně klesá. I to vše se jistě projeví na finálním výsledku další etapy digitalizace. Stát loni v létě schválil a představil parametry přechodu na aktualizovanou podobu digitálního TV vysílání a slíbil kompenzace a vlastní náklady na celý proces.
Ke změně způsobu televizního příjmu je standardně plánována informační kampaň, která „musí být adekvátně sestavena na celou dobu přechodu a členěna podle etap. V závěru tohoto procesu pak bude její finální část připravena komplexně na nejméně 18 měsíců. Termínově bude specifikována tak, aby její finální, intenzívní část probíhala nejméně jeden rok před přepnutím sítí dle TPP… “.Náklady by za období 2016 – 2020 neměly přesáhnout 350mil. Kč (tzn. 2x více než kampaň k první vlně digitalizace).
Plány MPO pak nezapomínají ani takové věci jako je „Stimulace a monitoring vybavenosti domácností …“ ad.MPO pak prostřednictvím ministra Mládka loni v létě slíbilostart celého procesu vč. státní informační kampaně už na podzim 2016. Zejména pak kampaně si ale všiml asi málokdo. To na Slovensku už aspoň antikampaň proti terestrice na obrazovkách jedné z hlavních tamních televizních stanic probíhá od loňska… Rovněž povědomí mezi lidmi je v této chvíli, i s ohledem na pozdní termín konce dosavadního TV standardu, velmi malé – a tím i ochota ke změně na stejné TV platformě …
Vládní strategie je vůbec psána velmi odborným až technicistním slohem, tedy obecně málo srozumitelná. Navíc jde o materiál, kdy další kroky jsou podmíněny mnoha dalšími rozhodnutími i věcmi, včetně potřeby upravit legislativu, zajistit financování ad. A k tomu všemu na podzim končí mandát Poslanecké sněmovny a tím i vlády a vedení ministerských resortů (když politickou prioritu má nyní zlepšení podmínek klientů mobilních operátorů).
Konec dosavadního způsobu televizního vysílání je tedy i tak relativně pořád daleko (2021 nebo až 2022), daleko je i klid televizí, operátorů digitálních sítí i úředníků dotčených státních institucí. Jenom divák je i nadále „král“ a rozhodne se stejně jako vždy – tedy pro to, co je nebo bude pro něj osobně zajímavější a výhodnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat