Vláda plní plán legislativních změn ve prospěch přechodu na DVB-T2

Vláda na  svém pondělním zasedání hladce schválila změnu podzákonného vládního nařízení o stanovení výše a způsobu výpočtů poplatků za využívání rádiových kmitočtů čísel a nařízení o stanovení způsobu a výše tvorby prostředků radiokomunikačního účtu a způsobu jejich čerpání.
Jedná se o kroky ze schválené Strategie zemského digitálního vysílání z července 2016.

 

Jde o podobné mechanismy změn zákona a podzákonných právních předpisů (kde není nutný souhlas Parlamentu), které byly využity i v rámci první vlny televizní digitalizace spojenou s koncem analogové televize. Původní "digitální účet" byl tehdy dotován dílem i z výnosu reklam, odvysílaných  na ČT, v souladu se zákonem a přechodnými ustanoveními. Prostředky regulátor mj. využíval i na průzkumy stavu digitalizace ad.

 

Ve Strategii k DVB-T2 je pak pro přechodné sítě navrženo zjednodušit poplatky za využívané rádiové kmitočty po dobu souběžného vysílání v přechodových sítích. Ke snížení nákladů přechodu je v létě schválené Strategii v materiálu také navrženo  kompenzovat náklady  z radiokomunikačního účtu, který je podle zákona o elektronických komunikacích určen k řešení těchto situací.

Schválené dokumenty:

Návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 153/2005 Sb., o stanovení způsobu a výše tvorby prostředků radiokomunikačního účtu a způsobu jejich čerpání 

Návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel, ve znění pozdějších předpisů.


Český telekomunikační úřad bude převádět v období realizace přechodu na DVB-T2 na radiokomunikační účet peněžní prostředky podle zákona o elektronických telekomunikacích zvýšené o 24 % z celkového výnosu vybraných poplatků za využívání rádiových kmitočtů, tj. celkově na podíl ve výši 30 % celkové sumy vybraných poplatků za kmitočty.

Novela nařízení zároveň, na rozdíl od některých dřívějších nejasností, stanoví způsob, jak bude naloženo se zůstatkem radiokomunikačního účtu po dokončení přechodu na DVB-T2.

Digitalizace na druhou

Digitalizace je poslední dobou vnímaná častěji jako nějaká komplikace pro běžné uživatele než skutečná pozitivní technologická změna. Podíl na tom přirozeně mají i rozdílné až protichůdné zájmy dotčených subjektů. Již první vlna televizní digitalizace pak byla navíc velmi silné politikum - v době dominance terestrického způsobu šíření televizního signálu, resp. obsahu. Zároveň se, i díky digitalizaci, proti minulosti zásadně liberalizovala mediální krajina, kdy již nikdo neměl předem zaručenou téměř bezkonkurenční výhodu – ani v businessu, ani ve vlivu. Rovněž možnost vysílat již nebyla díky změnám zákonů podmíněna úspěchem v „soutěži krásy“, která díky velkému zájmu, omezeným kapacitám i právním sporů ve finále neměla vítěze, nebo si na start musel úspěšný žadatel léta počkat… Napodruhé už další změna nebudí tolik emoce, vše se už i tak dost změnilo a mění.

Celý proces i přes překážky a dlouholetý a do určité doby účinný odpor významné části komerční (a tím i vlivové) sféry proběhl nakonec úspěšně a ve finále i pro stát finančně s pozitivním saldem ve výši několika miliard korun…  Nic ale netrvá věčně - po několika letech dočasné stability digitálního TV trhu přichází již mnohem silnější tlak zástupců mobilní broadbandové industrie a celoevropské omezování kmitočtových kapacit, dosud garantovaných pro televize. Nejasnost ze strany nadnárodních a evropských institucí ohledně přesného načasování tak přenáší plnou zodpovědnost za druhou digitální vlnu (přechod na DVB-T2) na národní vlády a politické reprezentace. Tato „vlna“ tak přináší komplikace všem - pro stát v případě úspěchu pak, kromě již vyšších nákladů (podle materiálů z vlády u operátorů jde o náklady 600 mil. Kč, na straně státu max. 480 mil. Kč), i nyní potenciální kompenzace v podobě výnosu z kmitočtových aukcí (ideálně až 5 mld. Kč).

V domácích podmínkách se mediální a vysílací trh dostává do ještě větší nejistoty než v minulosti. Soutěž platforem a diverzifikace obsahu i jeho distribuce graduje, aniž by, na rozdíl třeba od 90. let, měla jasného vítěze. Státním orgánům se sice na první pohled podařilo dosáhnout dohody klíčových aktérů, ale nebude to ani tentokrát jednoduché.  Než samotný proces odstartuje, někteří jeho účastníci „hřiště“ opouštějí (ad dění na Slovensku) anebo vyčkávají s vlastním řešením. 

Kromě vyšší kvality vysílání v HD kvalitě je na pořadu dne i různá forma zpoplatnění služeb a tím i ztráta významné konkurenční výhody terestrické platformy. Lidé, a nejen Češi, jsou sice ochotni pravidelně obměňovat své mobilní telefony za nové modernější a víc „in“ přístroje, ale když jde o připlacení za televizní „zábavu“ a případně úhradu dalších s tím spojených služeb, ochota silně klesá.  I to vše se jistě projeví na finálním výsledku další etapy digitalizace. Stát loni v létě schválil a představil parametry přechodu na aktualizovanou podobu digitálního TV vysílání a slíbil kompenzace a vlastní náklady na celý proces. 

Ke změně způsobu televizního příjmu je standardně plánována informační kampaň, která „musí být adekvátně sestavena na celou dobu přechodu a členěna podle etap. V závěru tohoto procesu pak bude její finální část připravena komplexně na nejméně 18 měsíců. Termínově bude specifikována tak, aby její finální, intenzívní část probíhala nejméně jeden rok před přepnutím sítí dle TPP… “.Náklady by za období 2016 – 2020 neměly přesáhnout 350mil. Kč (tzn. 2x více než kampaň k první vlně digitalizace).

Plány MPO pak nezapomínají ani takové věci jako je „Stimulace a monitoring vybavenosti domácností …“ ad.MPO pak prostřednictvím ministra Mládka loni v létě slíbilostart celého procesu vč. státní informační kampaně už na podzim 2016. Zejména pak kampaně si ale všiml asi málokdo. To na Slovensku už aspoň antikampaň proti terestrice na obrazovkách jedné z hlavních tamních televizních stanic probíhá od loňska…  Rovněž povědomí mezi lidmi je v této chvíli, i s ohledem na pozdní termín konce dosavadního TV standardu, velmi malé – a tím i ochota ke změně na stejné TV platformě …

Vládní strategie je vůbec psána velmi odborným až technicistním slohem, tedy obecně málo srozumitelná. Navíc jde o materiál, kdy další kroky jsou podmíněny mnoha dalšími rozhodnutími i věcmi, včetně potřeby upravit legislativu, zajistit financování ad. A k tomu všemu na podzim končí mandát Poslanecké sněmovny a tím i vlády a vedení ministerských resortů (když  politickou prioritu má nyní zlepšení podmínek klientů mobilních operátorů). 

Konec dosavadního způsobu televizního vysílání je tedy i tak relativně pořád daleko (2021 nebo až 2022), daleko je i klid televizí, operátorů digitálních sítí i úředníků dotčených státních institucí. Jenom divák je i nadále „král“ a rozhodne se stejně jako vždy – tedy pro to, co je nebo bude pro něj osobně zajímavější a výhodnější.

„Vláda schválila přechod na DVB-T2 k 1. únoru 2021. MPO na podzim zahájí kampaň pro 60% diváků, kterých se to týká,“ řekl Mládek k přijetí Strategie rozvoje zemského digitálního televizního vysílání.

Významná služba může významně změnit veřejnoprávní média

Podzimní návrh Ministerstva kultury na zavedení povinnosti veřejnoprávních médií testovat tzv. „ nové významné služby“ zatím neprošel do finální podoby k projednání na vládě ČR (Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, a zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu). Návrh prošel meziresortním připomínkovým řízením (od 19. září 2016), které zřejmě přibrzdilo další postup projednávání, stejně jako okolnosti kolem předložení dalších návrhů změn mediálních zákonů, již Parlamentem projednávané.

Hlavní principy navrhované právní úpravy jsou tvořeny 3 okruhy -  za prvé návrh reaguje na skutečnost, že aktuálně platná právní úprava již neodpovídá stavu a rozvoji technologií, zejména v důsledku přechodu na zemské digitální vysílání a na šíření audiovizuálního či pouze zvukového obsahu novými přenosovými cestami (vč. internetu). Dále se novelizací obou zákonů sleduje jejich vzájemné sladění v těch ustanoveních, kde není důvod pro odlišnou právní úpravu. Za 3. se do obou zákonů promítají požadavky vyplývající z práva EU týkající se veřejné podpory. 

Pravdou ale je, že klíčový podklad, kterým je Evropská směrnice, pochází již z roku 2009 a čeká tedy poměrně dlouho na transpozici do našeho právního řádu. Jde o přenos zásad, obsažených ve Sdělení Komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání 2009/C 257/01 (PDF, zejména body 80 až 91 Sdělení).Sdělení navazuje svou úpravou na Protokol č. 29 o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech C 326/312 (dále jen „Amsterdamský protokol“), který stanoví, že „ustanovení Smlouvy o fungování EU se nedotýkají pravomocí členských států financovat veřejnoprávní vysílání, pokud je takové financování poskytováno k plnění veřejných služeb“. 

Dokument sice připouští existenci „státní podpory“ pro účely veřejnoprávního vysílání, ovšem za určitých podmínek. Jeho podstatou je garantovat provozovatelům veřejné služby prostor pro rozvoj jejich služeb, ale stanovuje omezení kvůli rizikům narušování hospodářské soutěže a využití veřejných prostředků. Proto EU od členských států vyžaduje jednak zavedení systému finanční kontroly, který zajistí, že výše veřejných prostředků poskytnutých k plnění veřejné služby nepřevýší náklady nezbytné k jejímu poskytování, a jednak úpravu procesu zavádění nových významných služeb nebo významných změn stávajících služeb v rámci poskytování veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání.

Jedním z cílů předkládaného návrhu zákona (KORNADQ9MKGD) je promítnout do norem o České televizi a do zákona o Českém rozhlasu právě zásady obsažené ve výše uvedeném Sdělení. Součástí změn je i zavedení tzv. "nové významné služby", kterou budou muset veřejnoprávní média  formou veřejné konzultace prověřovat nebo nechat prověřit/schválit. Měřítkem hodnocení bude, zda služby „uspokojují demokratické, společenské a kulturní potřeby společnosti, aniž by narušily obchod a hospodářskou soutěž v míře, která je v rozporu se společným zájmem…“. Součástí pak bude i porovnání „ existence i neexistence nové služby, přičemž při posuzování dopadu na trh se zohledňují stanovené relevantní skutečnosti (např. existence podobné nebo nahraditelné nabídky, struktura trhu, postavení veřejnoprávních provozovatelů na trhu, možný dopad na soukromé subjekty atd.)“. 

Faktem je, že evropský předpis je tradičně velmi obecný, ani neurčuje, kdo přesně bude tím správným konečným hodnotitelem posuzování (to řeší státy ve vlastní legislativě a podle příslušného národního systému regulace). Stejně tak již dnes podle zákona platí, že ČRo i ČT jsou „povinny používat své finanční zdroje k plnění úkolů uložených zákony za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání…“.

K připomínkám k návrhu byly v meziresortu, v souladu s legislativními pravidly, vyzvány tradiční vládní resorty a státní regulační instituce. V tomto odborném tématu, na rozdíl od některých jiných oborových návrhů, nebyly k připomínkám přizvány dotčené instituce (ČT, ČRo ad.). Některé oficiálně vznesené připomínky jsou zásadního charakteru a pro případ odkladu projednávání návrhu nebo nedokončení celého procesu trochu naznačují i určité budoucí tendence a směry…

„Z návrhu nevyplývají žádná korupční rizika“ píše se již povinně na závěr i tohoto vládního materiálu, ale určitá rizika i případné komplikace s posuzováním služeb a dalších navrhovaných změn nelze popřít.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nová významná služba  (nový § 11b)

".... Při naplňování úkolů podle § 2 odst. 2 a § 3 odst. 1 využívá Český rozhlas / Česká televize  nové technologie k inovaci svých činností a diverzifikaci distribučních platforem a nabídky služeb poskytovaných veřejnosti, včetně zavádění nových významných služeb nebo významných změn stávajících služeb (dále jen „nová významná služba“).

Novou významnou službu může Český rozhlas / Česká televize zařadit do vysílání, pokud

a)      tato služba naplňuje předpoklady, které pro zařazení nové významné služby do veřejnoprávního

 vysílání vyplývají z práva Evropské unie podle

1.      odůvodněných závěrů předběžného hodnocení projektu nové významné služby založeného na otevřené veřejné konzultaci, zveřejněných včetně vypořádání stanovisek zúčastněných subjektů na internetových stránkách Českého rozhlasu (dále jen „závěry předběžného hodnocení“), a

2.      stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a

b)      zařazení nové významné služby do vysílání schválí Rada. 

Otevřenou veřejnou konzultaci k projektu nové významné služby vyhlašuje Český rozhlas / ČT na svých internetových stránkách a vyhlášení oznamuje ve svém vysílání v rámci zpravodajských pořadů. Lhůta, ve které mohou být Českému rozhlasu / ČT sdělována stanoviska, nesmí být kratší než 60 dnů.  

K žádosti o stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže přikládá Český rozhlas/ ČT kromě projektu nové významné služby rovněž závěry předběžného hodnocení.

Návrh na zařazení nové významné služby do vysílání Radě ke schválení předkládá a jeho projednání se zúčastní generální ředitel. K návrhu musí být přiloženy závěry předběžného hodnocení a stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. 

Ustanovení odstavců 1 až 5 nebrání vyzkoušení nové významné služby v podobě pilotního projektu ve vysílání s omezenou sledovaností za účelem získání informací o její proveditelnosti a přidané hodnotě.

Znaky odlišující novou významnou službu od ostatních služeb, náležitosti projektu nové významné služby, náležitosti vyhlášení otevřené veřejné konzultace, pravidla postupu a kritéria předběžného hodnocení a pravidla zveřejňování závěrů předběžného hodnocení stanoví Český rozhlas / Česká televize vnitřním předpisem v souladu s požadavky vyplývajícími z práva Evropské unie…(viz výše)."

Z připomínek vládních resortů

Ministerstvo financí argumentuje své změny se zdůvodněním, že navrhovaná ustanovení  nejsou zcela srozumitelná a jednoznačná. Například podle MF není jasný ani důvod pro způsob zachycení navrhovaných „rezerv“ v účetnictví České televize.Nově pak MF navrhuje, aby ČT i ČRo měly za povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, neboť obě instituce jsou účetními jednotkami a vedou účetnictví podle zákona o účetnictví. 

ČTÚ například navrhuje, aby byla odstraněna disproporce, na kterou ČTÚ dlouhodobě upozorňuje, tj. mezi současným zněním zákona, které nelze z hlediska pokrytí v praxi naplnit a reálným stavem využívání rádiového spektra v pásmu velmi krátkých vln rozhlasovým vysíláním tak, aby se hodnota pokrytí 95% obyvatel České republiky zachovala pouze pro jeden ze současných tří celoplošných programů ČRo.ČTÚ tedy navrhuje upravit hodnotu pokrytí pro sítě ČRo 2 a ČRo 3 na maximálně na 80 % obyvatel České republiky, což je hodnota, kterou obě tyto sítě splňují. 

ČTÚ také upozorňuje, že navrhovanou změnou dochází k vypuštění jakéhokoli vymezení, resp. stanovení počtu programů, které Česká televize může vysílat, a pro které má mít vyhrazeny rádiové kmitočty. Zakládá se tak nejistota jak na straně ČTÚ, tak i České televize. 

Nově navrhovaný proces zavedení nové významné služby považuje ČTÚ za nedostatečně upravený, když mj. postrádá lhůtu pro uveřejnění odůvodněných závěrů předběžného hodnocení projektu nové významné služby jako i informace a procedura oznamování veřejných konzultací ad.

Ministerstvo spravedlnosti mj. předložilo názor, že navrhovaný zákon o ČT a ČRov několika ustanoveních odkazuje na Statut a protože některá nově vkládaná ustanovení mají velmi kazuistický ráz bylo by vhodnější je vložit do Statutu, jehož změna nepodléhá zákonodárnému procesu a je tedy jednodušší v něm reagovat na potřebu změn ve fungování ČT / ČRo.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže mj. doporučuje, aby byl kvůli posuzování významné služby i vnitřní předpis obou dotčených subjektů obsahující relevantní hodnotící kritéria, jak ostatně předjímá ustanovení § 11b odst. 7, aby mohlo dojít k objektivnímu posuzování, a Rada České televize/Rada Českého rozhlasu mohla následně přijmout rozhodnutí o zařazení nové významné služby do vysílání.

Ministr pro lidská práva (v době posuzování návrh Jiří Dienstbier) zaslal k materiálu mj. i doporučující připomínku zvážit, zda v rámci předkládané novely nerealizovat také systémovou úpravu volby členů Rady ČT/ČRo tak, aby jednotliví členové v daném počtu byli jmenováni do své funkce na návrh politických stran a relevantních společenských organizací stanovených zákonem a stanovit tento pracovní výčet k dalšímu projednávání. Předkladatel by podle MLP měl v rámci MPŘ doložit, že zvážil stávající úroveň ochrany veřejnoprávního charakteru médií a že se věnoval otázce případného posílení míry této ochrany. 

Rok voleb

Letošní rok bude ve znamení parlamentních voleb, ale také voleb mediálních. Kromě politické a zájmové diskuze nad případnou změnou voleb do rad veřejnoprávních médií budou probíhat volby na obsazení rad stávajících.  Kromě mediálních rad končí mandáty i v Radě ČTÚ, která ze své zákonné působnosti má i na mediální scénu poměrně zásadní vliv. V letošním roce se to týká Ondřeje Malého (zvolen v březnu 2012 na základě nominace tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby) a současného předsedy rady Jaromíra Nováka (dtto, zvolen v říjnu 2012). 

Také RRTV není stále úplná. Už přes rok funguje bez 13. člena, když v předchozích kolech byl poslanecký konsensus nad jménem nového radního poměrně vzdálený. Výjimkou byla pouze loňská dubnová volba, kdy pro nástupce Jana Kostrhuna chyběly pouhé 2 hlasy. Od té doby se limitní hranici pro zvolení nikdo zatím ani nepřiblížil. 

V Radě Českého rozhlasu byla v tomto týdnu obsazena pozice po Milanu Badalovi exředitelem stanice ČRo Dvojka Miroslavem Dittrichem. Další volba bude následovat v létě, kdy končí mandáty Milanu Stehlíkovi, Ervínu  Kukuczkovi a Ivanu Tesařovi.

V Radě České televize budou letos 30. června končit radní Jiří Závozda, Milan Jankovec a René Kühn (Každé 2 roky je volena jedna třetina členů; mohou být zvoleni opětovně).

Vrcholem pak zcela jistě bude volba generálního ředitele České televize, kterému sice mandát končí až na podzim, ale podle některých médií by samotná volba mohla proběhnout ještě o pár měsíců dříve.

V dalších letech budou již každoročně pravidelně probíhat řádné politické volby – od senátních, komunálních, krajských i parlamentních - a to až do roku 2027.  Volby mediální i diskuze o fungování médií, vč. veřejnoprávních, probíhají a budou probíhat nepřetržitě pořád …

Veřejnoprávní média nezávislá, změněná a kontrolovaná

Česká veřejnoprávní média se nejen s nástupem předvolební kampaně dostávají opět do centra pozornosti médií, odborníků a následně i širší veřejnosti. Dlouhé letité přešlapování kolem mnohokrát diskutovaných, žádaných i objektivně potřebných legislativních změn dospělo nakonec s blížícím se koncem mandátu PSP do finiše. Ambice modernizovat komplex mediálních zákonů v rámci českého duálního systému, odpovídající současné multimediální a digitalizované době, kromě „povinných“ transpozic evropských směrnic, v několika volebních obdobích zpravidla vždy naráželo na složité politické prostředí, plné mnoha protichůdných zájmů a cílů a s minimální možnosti širší shody.

Až v posledních měsících se věci (a politici) daly (dali) do pohybu, aniž je jasné zda a v jaké podobě se několik navrhovaných změn mediálních i dalších souvisejících zákonů podaří do dalších parlamentních voleb dotáhnout do platné podoby.  Politické zadání je přitom několik let spíše velmi obecné, již opakovaně v programových vládních plánech omezené na formulace typu „ zahájit diskuzi nad způsobem voleb rad…“ apod.

Základem pro zviditelnění tématu byl loňský poměrně standardní návrh dílčí novely mediálního zákona. Ten se medializací i vlivem aktivit některých osobností a zástupců zainteresovaných institucí posunul z původní problematiky pravidel labellingu a dalších věcí do elementární změny systému voleb veřejnoprávních rad. Návrh, který si formálně osvojilo několik poslanců z více stran, tak zúžil problematiku do monotématické podoby, bez navazujících věcí i bez širší debaty. 

Přitom ve hře o budoucnost a fungování veřejnoprávních médií u nás je ještě mnoho jiných dalších návrhů a plánů, které jsou buď ve fázi nedokončených příprav (například zavedení institutu tzv. „významné služby“ pro služby ve veřejném zájmu, s využitím příslušné evropské směrnice z roku 2008) anebo naopak ve velmi sofistikované podobě a legislativně odladěné formě jakou je zejména návrh na změnu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (NKÚ).

Jde vlastně o zopakování legislativní procedury, když předchozí návrhy po poměrně dlouhém projednávání nakonec ve finálovém hlasování neuspěly. Poslední verze zkolabovala loni na jaře při závěrečné snaze přehlasovat změny, přijaté Senátem (většina z nich se týkala jiných ustanovení, než těch se vztahem k médiím). Nový návrh již odstranil některé ústavně-právní kolize a po poměrně hladkém souhlasu vlády z 24. října 2016 čeká od podzimu na projednání v Poslanecké sněmovně PČR.

Hlavní změnou, která spolu s dalšími vyžaduje i související změnu Ústavy ČR, je zařazení České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) mezi NKÚ kontrolované „státní“ instituce. Dosud je podle zákona 484/1991 Sb. o ČRo/ČT (v platném znění s poslední dílčí úpravou z roku 2015) hlavní kontrolním orgánem Rada ČT (resp. ČRo) a její poradní orgán ve věcech kontroly hospodaření – pětičlenná Dozorčí komise (dále jen „DR“).

V obou zákonech pro ČT i ČR je role DR popsána v § 8a. V odstavci (8) pak zákon říká mj. že „ Členové dozorčí komise mohou nahlížet do všech písemností, účetních dokladů souvisejících s účetnictvím a záznamů na nosičích dat ČRo (ČT) a mohou požadovat i písemná vysvětlení od zaměstnanců. Zaměstnanci ČRo (ČT) jsou povinni poskytnout členům dozorčí komise kopie vyžádaných písemností ČRo (ČT), jakož i požadovaná vysvětlení“.

Návrh zákona o NKÚ navazuje na současně zpracovaný a předložený návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR. Materiál nebyl na základě udělené výjimky projednán v připomínkovém řízení, neboť se jedná o návrh z převážené části totožný s již dříve předloženým návrhem novely zákona o NKÚ. Návrh byl tak vládou schválen s úpravami podle připomínek Legislativní rady vlády a podle vládou přijatých návrhů vznesených na tomto jednání usnesením ze dne 23. září 2015 č. 747. Návrh zákona je v souladu s programovým prohlášením vlády, když dřívější projednávání předchozích návrhů již v období  2011- 2013 (tisk 352) nebo poslední procedura v letech 2015 – 2016 (tisk 610) skončilo jejich nepřijetím.

Návrh zákona mj. nově zařazuje ČT a ČRo mezi instituce, které spadají pod dohled NKÚ 

( Ods.1) - Veřejnými prostředky se pro účely tohoto zákona rozumí

a) majetek státu nebo územního samosprávného celku, jakož i majetek jiné právnické osoby, jde-li o:

1.   státní podnik, státní fond, státní příspěvkovou organizaci nebo jinou státní organizaci,

2.   zdravotní pojišťovnu,

3.   veřejnou výzkumnou instituci,

4.   dobrovolný svazek obcí,

5.   příspěvkovou organizaci zřízenou územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí,

6.   regionální radu regionu soudržnosti,

7.   Českou televizi,        

8.   Český rozhlas,

9.   veřejnou vysokou školu,

10. školskou právnickou osobu zřízenou státem, územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí,

11.  Českou národní banku

Vládní návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 948/0 31. 10. 2016. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil (usnesení č. 333) a určil zpravodaje Vladimíra Koníčka a Kontrolní výbor jako garanční a navrhl přikázat k projednání dalšímu Ústavně právnímu výboru. Projednávání tisku je zařazeno na pořad 54. schůze (od 10. ledna 2017).

O výsledku rozhodne Parlament letos, o fungování veřejnoprávních médií pak, v případě nedokončení změn v tomto roce, zřejmě už další politická reprezentace…