Poslední
měsíce se stalo mediálním i společenským fenoménem bojovat na všech úrovních za
pravdu, resp. proti lžím a dezinformacím. Ty jsou přitom součástí médií od
samého počátku, možná dříve v menší míře a s menším dopadem na konzumenty.
V našich podmínkách vše vyznívá spíše jako zjednodušený boj proti jedinému
nepříteli, byť se nepravdy a mediální manipulace objevují v různých
formách na všech stranách.
Tato „vlna“ se
tak nevyhnula ani našim institucím, neziskovkám i médiím. Poslední dobou
vzniklo zejména v elektronických médiích mnoho „odhalovačů a vyvracečů“
nepravd. Objektivní měřítko je přitom velmi složité, neboť přirozeně neexistuje
žádné 100% kritérium pro pravdu – zejména, jde-li o kombinace pravdivých faktů
s manipulativními nebo i podprahovými sděleními a informacemi… Někdy hranice mezi pravdou a lží je velmi
tenká až pouhým okem neviditelná. Diskuze o tom, kdo má nakonec pravdu, je
velmi široká a bezbřehá. V našem systému regulace elektronických médií o
tom ve finále nakonec rozhoduje soud, pokud je rozhodnutí regulačního orgánu
(RRTV ad.) odmítáno dotčenými stranami. K tomu je už k dispozici
poměrně dost precendentů. Je otázkou, jakou váhu budou mít aktuální rozhodnutí
jiných státních a exekutivních orgánů nebo vůbec výsledky vzájemné módní „samoregulace“
médií.
Trend se
rozbíhá mnohdy až děsivým směrem, možná podobně jako extendují výstřelky
některých genderových i jiných aktivistů. Kdo si osvojí právo mít tu jedinou
konečnou pravdu v médiích, který osvícený orgán bude bez chyby a jaká budou měřítka pravdy? A jaká bude
možnost regulérní obrany?
Tak jako před
časem řada komerčních korporací zaváděla nadbytečný institut firemního
ombudsmana, tak i nyní nastává ještě větší „inflace“ systémů na odhalování lží
anebo pravdy. Přitom mnoho mediálních domů a institucí, které za účelem
kontroly ostatních médií a zdrojů vytváří speciální divize a týmy, tak trochu
zapomínají samy na sebe – tedy primárně dohlížet, aby samy nebyly šiřiteli hoaxů a podobných nepravd.
My pamětníci minulého
století pamatujeme historicky jednoduché pravdy společenských a mediálních
systémů na východě i na západě, často v podobě někdy až primitivní reciproční
polarizace. Přitom i v předchozí éře si
většina z nás svůj názor dokázala vytvořit i bez ohledu na „propagandu“.
Některé případy byly spíše groteskní. Namátkou třeba pojem NATO – v domácí
komunistické propagandě bylo mediální rozdělení na pohodovou „Varšavskou
smlouvu“ a podvědomě pejorativní označování „Severoatlantický pakt“. Na
„štvavých vysílačkách“ to ale zase bylo naopak – „Varšavský pakt“ vs. „Severoatlantická
smlouva“….
Honba za pravdou ale navíc dál přesahuje hranice
mediální sféry. Například švýcarští ochránci přírody chtějí aktuálně zavést možnost zrušit referendum, pokud se ukáže, že se v kampani
používaly lživé informace. Bojem se
lží/pravdou se nevyhnou ani webové encyklopedie. Editoři Wikipedie nedávno pro změnu odhlasovali zákaz používání Daily Mailu jako
zdroje pro Wikipedii ve všech
kromě „výjimečných situací“. Stalo se to poté, co označili zpravodajskou
skupinu za „obecně nespolehlivou“. Tento krok je pro online
encyklopedii, která jen málokdy zavádí plošný zákaz zpravodajských skupin, velmi
neobvyklý. Obzvlášť v situaci, kdy třeba zase povoluje zdroje jako Kremlem
podporovanou zpravodajskou organizaci Russia Today nebo Fox News, které mezi
novináři dlouhodobě vzbuzují obavy.
V současných
podmínkách, kdy elektronická média umožňují téměř komukoliv velkou rychlost šíření
informací a zejména pak masivní propojení lidí přes sociální sítě, se mění
způsob komunikace i mediálního a vlivového působení. Žádná instituce nikdy
nebude dostatečnou a plně respektovanou autoritou, aby „napravilo“ media a
natož pak lidstvo… Primárně jistě bohulibý boj za mediální pravdu (resp. proti
lžím a nepřesnostem …) a zejména pak činnost některých jeho aktivistických
protagonistů se tak postupně v některých případech blíží „honu na
čarodějnice“. I taková je současná společnost
a její elektronický digitální odraz….
Žádné komentáře:
Okomentovat