DVB-T2 se nezastaví

Proces „vynuceného“ přechodu na vyšší technickou kvalitu terestrického televizního vysílání s sebou nese řadu nejasností a pro běžného obyvatele může být další vývoj i postup hodně nepřehledný. Dílčích zádrhelů v dosavadním průběhu, tradičně jako i v minulosti, mezitím využívají jiné konkurenční technologické platformy v rámci  PR aktivit s cílem přetáhnout tradiční televizní diváky. Ve skutečnosti jsou domácí diváci částečně informování (v drtivé většině případů prostřednictvím PR agentur a vlivových společností) a současně i dezorientování a tak většina nechává aktivní řešení přechodu až na samý konec lhůt. I přes postupující proces druhé vlny digitalizace zůstává mnoho nejasností – už jen například rozdíly mezi průzkumy a kolísajícími odhady počtu lidí v současnosti již přijímající „tédvojku“ (mezi 7 až 22% domácností). Většina Čechů má i tak čas na přechod na DVB-T2 do konce příštího roku, bude-li dále chtít sledovat volně šířenou televizi nebo alespoň základní programovou nabídku. Placené programy jsou stále více ve hře i v terestrice, aktuálně pak například umístění atraktivní domácí fotbalové ligy (až na jednu výjimku týdně) do placené TV nabídky.

Jedním z významných důvodů současné situace je i politická nestabilita, respektive předvolební i povolební dění a personální změny na klíčových exekutivních postech a proměna prioritních témat a problémů. I díky stále ještě vzdáleným termínům ASO to zatím ani není až tak „politicky“ výbušné téma.

Před rokem byla nezbytná dílčí digitální legislativní úprava politicky zneužita k urychlenému schválení „přilepeného“ populistického „snížení cen za telefonování“  - a tak dořešení podmínek pro televizní digitalizaci neprošlo řádným standardním projednáním a dotažením do optimální a kompletní podoby. Dosavadní vývoj i přes mírný optimismus zainteresovaných subjektů je ale ideální pro zákulisní aktivity, včetně využívání informací pro spřízněná média. Neoficiální informační kampaň tak běží místo pod koordinací státu pod taktovkou a za prostředky privátních subjektů – včetně čekání na s tím spojenou státní zakázku. V platnosti je sice strategický vládní dokument, ale chybí jeho podstatné realizační kroky a zejména pak zmíněná oficiální informační kampaň nebo jasná garance spolufinancování nezbytných kroků. Klíčový Technický plán přechodu je pracovně připraven, ale jeho finální projednání a přijetí je odloženo až na konec prázdnin.

Klíčová otázka celého projektu ale i nadále zůstává nedořešena – jde o projednávání problematiky spojené s rizikem stížností na tzv. nedovolenou státní podporu. Jde o složitý proces na evropské úrovni a přes pozitivní předpoklady a dostatek argumentů na straně státu není konečný kladný výsledek zaručen, resp. není zatím k dispozici. Mimochodem podobné otázky při první vlně TV digitalizace řešil i český Ústavní soud, který k uklidňujícímu závěru došel až v doby, kdy “bylo po všem“…

Poslední týdny do problému vstoupil i návrh změny zákona o DPH (zatím ve formě vládního návrhu), který se negativně dotkne ČRo i ČT. Tento obecný návrh s dílčím dopadem na financování veřejnoprávních médií je aktuálně spojován i s rizikem ohrožení či předčasného konce II. vlny digitalizace. Samotný proces ale ani taková změna podle mého zcela nezastaví, i když je situace návrhem zákona a dosavadní neoblomností resortu financí pro další vývoj negativní zprávou i možnou komplikací. 

Zásadní však v celé věci je a bude obecný, aktivní a předvídatelný přístup státu a státních orgánů k řešení celého procesu a spoluzodpovědnost za vynucené kroky - s dopadem na obyvatele i privátní firmy a veřejnoprávní instituce.   I tak DVB-T2 ale bude!

Ruce pryč od FM /VKV! Hände weg von UKW! Hands off FM!

O tom, jak dál poběží rozhlasová digitalizace v Evropě, rozhodne, podobně jako v jiných věcech, i politika. Reálné a konkrétní řešení pak přinese efektivita a účinnost vlivových aktivit zástupců dotčených subjektů (nejen provozovatelů vysílání…) i na národní či panevropské politické reprezentace.  Ze všeho nejvíce bude pro všechny i nadále potřebná alespoň obecná shoda a také úspěšné příklady v pilotních projektech v některých „digitálně“ pokročilých zemích.
Digitalizace rádia - evolučně nebo revolučně?

Dosavadní praxe v některých evropských státech v procesu rozhlasové (a dříve televizní) digitalizace ukazuje v zásadě dva obecné přístupy – evoluční a revoluční. Volba revolučního přístupu ve změně dříve dominantního terestrického způsobu příjmu rozhlasových programů asi nebude převládat, neboť se jedná o odlišné podmínky od televizní digitalizace. V televizní branži byl navíc významným argumentem a motivem zájem o využití uvolněné kapacity kmitočtového spektra pro jiné lukrativní služby.  K úspěšnému provedení a dokončení hlavní fáze televizní digitalizace přispěly nejen negativní zkušenosti z nejdříve nastartovaných procesů, ale zejména pak pevné termíny, včetně data ukončení analogu („ASO“).

Ve většině případů je nyní ale pravděpodobnější přístup evoluční – proces pomalejší a kvůli delšímu souběhu i riskantnější, ale na druhé straně méně rizikový …Při tomto přístupu nejsou zpravidla daná pevná pravidla pro celý proces a především chybí závazné termíny. Nebezpečím s tím spojené je fragmentace a rozvoj jiných distribučních technologií, respektive uživatelských platforem…

Po technické stránce je většina věcí v zásadě jasná nebo už i formálně vyřešená.  Všude v Evropě se hledá přijatelná shoda a pokud možno koordinovaný postup komerčních i veřejnoprávních provozovatelů, i když chybí přidaná motivace a tlak na jiné využití uvolněných kmitočtů. Podobně jako u televizní digitalizace se proces poměrně vleče zpravidla v těch zemích, kde start digitálního DABového vysílání nastal mnohem dříve než jinde. Vždyť například i rychlý start procesu televizní digitalizace ve Velké Británii vedl nejprve ke krachu a nutnému restartu, aby skončil nakonec téměř mezi posledními západoevropskými zeměmi.

O politickém vlivu na digitalizaci bych i po zkušenostech u nás lze dlouze vyprávět. V případě rádia pak máme třeba příklad ze Švédska, kde dílčí obměna vládní koalice zcela přenastavila slibně naplánovaný přechod od analogu na digitál (s mnoha až absurdními a nelogickými argumenty). V našich podmínkách se zatím nepodařilo dostat digitalizaci rádia i do politické sféry - v tom dobrém slova smyslu.

ČR

U nás dosud žádná odvaha začlenit digitalizaci rádia i mezi politická témata nepřišla, když je přirozeně mnoho jiných přednějších a možná i méně kontroverzních témat. Náznak ochoty řešit toto téma nebylo zatím ani v žádném z vládních programů posledních let a ani v pracovních agendách příslušných ministerstev. Jediný krok učinila vláda před lety, ale šlo spíše jen o odložení problému, když „Koncepce“ mj. zcela ignorovala mj. existenci komerčních rádií a možnosti legální digitalizace jejich vysílání - spolu s absencí elementárních pravidel či aspoň principů. Legislativa je dlouhodobě prostě „vyřešena“ časově limitovaným omezením prodloužených „analogových“ licencí (do 10. října 2025) výměnou za obecný závazek podpory digitalizace.

Obecně se zdá, že nejde o úplně urgentní problém s potřebou rychlého zásadního rozhodnutí, ale přeci jen nějaká míra předvídavosti a koncepčních představ by asi byla na čase. Mezi takové kroky ale nelze plnohodnotně řadit již zmíněnou vládní „Koncepci digitalizace“ z léta roku 2016, mj. zcela ignorující existenci komerčních rádií a bez navazujících legislativních úprav. Ani současné debaty o politických programech nově tvořených vlád po loňských volbách zatím žádnou zmínku o digitálním rádiu či ambici věc systémově řešit neobsahují. Aktuálně pak diskuze o dalším postupu digitalizace v odborných kruzích jistě ovlivní i některé nedávné vlastnické změny klíčových komerčních rádií.

Digitální rozhlas přitom u nás běží v různých podobách poměrně dlouho a prošel mnoha testovacími etapami až do dnešní relativně regulérní formy, byť většinově prostřednictvím veřejnoprávního vysílání. První pilotní zkušební vysílání digitálního rozhlasu bylo v Praze spuštěno již v roce 1999. V dalších letech byly spuštěny pilotní projekty – v období 2005 - 11 proběhlo několik zkušebních vysílání v Praze, Příbrami, Plzni, Brně a  na západě Čech. První licenční řízení pro DAB/DAB+/DMB pak bylo vyhlášeno v roce 2009. Řádné vysílání běželo už v roce 2010 v systému DAB a DAB+ v Praze a Příbrami a o rok později rozšířeno pro Brno, Ostravu Liberec a H.Králové. Rok 2013 i díky II. multiplexu přinesl digitální pokrytí území pro 52% obyvatel ČR. V dubnu téhož roku bylo ČRo a hlavními zástupci komerčních rádií u nás a dalších dotčených subjektů založeno DAB Forum (za pár let komerční subjekty přestali být ve Fóru aktivní). V roce 2015 představil Český rozhlas vlastní koncepci rozvoje digitálního vysílání. Za rok a půl pak schválila vláda neúplnou strategii („Návrh rozvoje zemského  digitálního vysílání Českého rozhlasu). V závěru roku 2017 signál řádného digitálního vysílání Českého rozhlasu naladí až 40 % obyvatel České republiky ve městech Praha, Beroun, Plzeň, Brno, Ostrava a jejich širokém okolí.

Evropa

Zahájení vývoje digitálního rozhlasového vysílání se v Evropě datuje už od roku 1980. Systém DAB byl poprvé představen v Ženevě v roce 1985 a po roce byl ve Stockholmu schválen Evropský projekt pod názvem EUREKA 147 (19 organizací s aktivním zapojením EB, ITU a ETSI).

Rozhlasová digitalizace se v současnosti dává znovu do pohybu v řadě evropských státech. Dánské ministerstvo kultury počátkem letošního roku  doporučilo, aby vypínání analogového rozhlasu v pásmu VKV začalo do roku 2021. Termín je možné případně uspíšit, a to v případě, že by podíl poslechu digitálního rádia přesáhl 50 %.

Norsko má již vypínání VKV vysílačů podle plánu za sebou, Švýcarsko tento krok stanovilo na období 2020 až 2024 (poslech digitálního rádia k analogu se blíží k 70%).  Ve Francii odstartovalo 20. června 2014 vysílání v T-DAB bez hlavních komerčních provozovatelů rozhlasového vysílání. Řádné digitální pozemní rozhlasové vysílání" bylo spuštěno ve III. původně televizním kmitočtovém pásmu a to zatím v oblastech velkých aglomerací (Paříž, Nice a  Marseille). Někteří broadcasteři ale považovali rozhodnutí regulačního orgánu CSA o udělení 175 licencí a spuštění digitálního  pozemního rozhlasu za protiprávní, protože tam jsou podle zastupujících právníků ekonomické a právní nejistoty.

Nizozemsko sice také nemá pevný termín přechodu z analogového pásma VKV, digitalizace rádia ale běží. Nizozemský soud pak také mj. potvrdil správnost informační kampaně v zemi se stanoviskem, že „reklama není zavádějící, protože digitalizace rozhlasového éteru se odehrává po celém světě“. Pro konec analogu je i zde nutné, aby země dosáhla hranici 50 % digitálního poslechu.

Předseda německé komerční rozhlasové organizace VPRT (150 členů) Klaus Schunck aktuálně varuje před norským příkladem poklesu počtů posluchačů při ukončení analogového FM vysílání ve VKV (FM).  Věří, že komerční rádio může přijmout přechod na DAB pouze tehdy, když bude poslech rádia v FM činit méně než 10%. Rozvíjí se aktivita pod sloganem „Haende-weg-von-UKW!“

Velká Británie naopak po tradičně včasném digitálním startu nakonec tempo před finišem značně zpomalila a definitivní ukončení analogu prostřednictvím stanoviska BBC rozvolnila, resp. reálně vlastně „odložila“. Bob Shennan z BBC totiž na letošní konferenci Radiodays Europe uvedl, že veřejnoprávní vysílatel „je do budoucna připraven podpořit rozvoj digitálního rádia DAB, ale není současně připraven na vypnutí vysílání v pásmu VKV (FM)…“. Poslech DABu se mezitím přiblížil na desetinu procenta k limitní 50% hranici, nutné ke stanovení finální plánu přechodu na digitální rádio. Posluchači by podle Shennana měli mít právo volby.

Prezident organizace WorldDAB  Patrick Hannon  okomentoval postoj britského veřejnoprávního média BBC k budoucímu přechodu na digitální vysílání DAB “…za zcela pochopitelný a chápe ho jako běh na dlouhou trať…“.

Běžme tedy dál, vytrvale…

Radniční volby a média

Prezidentskými volbami letošní volební maraton nekončí. Na podzim se ve třetině obvodů ČR uskuteční senátní volby a na celém území republiky souběžně proběhnou volby komunální. Ty jsou do značné míry specifickými volbami, nejen technikou výběru sestavy „all stars“ obecního zastupitelstva, ale i trochu jiným „sousedským“ charakterem rozhodování, zejména pak v menších obcích. I pro tyto volby platí daná pravidla, včetně zákonné regulace elektronických médií. S novými možnostmi a s rychle se rozšiřujícími technologickými platformami pro prezentaci a komunikaci lidí i témat se značně rozšiřuje mediální prostor. Kapacitní problém s kmitočty značně ulehčila a uvolnila digitalizace televizního vysílání. Současně tak ještě více vyniká rozdíl mezi „kontrolovanými“ tradičními médii (televize a rozhlas) a novými sociálními sítěmi a internetem.

U těch „tradičních médií“ občas ještě zůstává étos 90. let a začátku fungování lokálních a dalších menších televizí či video-studií. Někde privátní provozovatele licencovaného vysílání nahradily přímo komunální subjekty a instituce coby provozovatelé informačních TV kanálů, jinde pokračuje komerční spolupráce se soukromými podnikatelskými subjekty.

Provozování menších televizních projektů je obecně přínosné a pro obyvatele v jejich dosahu jsou i při existenci dalších konkurenčních médií velmi dobrým zdrojem informací. Přirozeně je ve většině případů zásadní otázkou financování jejich provozu, aniž by se při tom musel finanční vliv negativně projevit v samotném obsahu vysílání. V řadě případů se někdy jen těžko skrývá „reklamní charakter“ vysílaného obsahu, i když jde o licencované programy podléhající vysílacímu zákonu. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má samozřejmě možnosti dané zákonem, ale ve většině případů je monitoring vysílání kapacitně náročný a i případné postihy jsou „ex post“. K výjimečnému rozhodnutí o odebrání licence dochází opravdu jen v krajních případech.

Většina menších televizí má dostatečný prostor třeba v regionálních digitálních sítích a souběžně na internetu, v kabelových rozvodech či v prostředí sociálních sítí. Zpravidla jde o sérii repríz tak, aby se zaplnil celý vysílací čas a diváci místní vysílání aspoň občas zachytili „live“. Standardně je k dispozici webový archív. V programových nabídkách má ale drtivá většina diváků místní programy většinou zařazeny až na posledních pozicích.

To, co bez ohledu na různou kvalitu a vyváženost obsahu ve vysílání místních a lokálních televizí přetrvává, jsou tradiční a poněkud neoriginální názvy pořadů se zástupci místních samosprávy… (často vysílané na základě smlouvy mezi radnicemi a provozovateli vysílání). Ty budou jistě ještě více bedlivě sledovány, zejména pak soutěžícími o přízeň voličů.

Starosti pana starosti … Starosti starosty … Starosti starostů… Na slovíčko se starostou… Slovo starosty… Radniční okénko… Den starosty… ptáme se starosty… okénko starosty… Starosti a radosti našeho starosty… Ptejte se starosty a místostarostů… Okénkastarosty… Slovo starosty… Informace od starosty..  Obec Velatice a starosta…   Horké křeslo…  Radniční léto..    Brněnské oko …. 

Podobně jako v předchozích volbách bude vliv a působení „radničních“ médií na lokální komunální politiku podobný. Opakovaně se totiž potvrzuje fakt, že čím více jsou média jednostranná a jednobarevná ve prospěch některé skupiny či lidí, zpravidla jde o působení ve svém důsledku kontraproduktivní ( to ostatně platí i pro rozsahem a zásahem větší média) .. anebo aspoň občas i úsměvné.

Veřejnoprávní média v referendu obstála

Jak předběžné průzkumy, tak nakonec i skutečné výsledky hlasování Švýcarů o budoucnosti poplatků za veřejnoprávní média potvrdily většinový souhlas s jejich pokračováním bez změn. Proti jejich zrušení hlasovalo  71,6 % oprávněných voličů (ještě silněji odmítli návrh na zrušení Švýcaři, hlasující v zahraničí). Švýcaři přitom patří mezi plátce nejvyšších koncesionářských poplatků ze všech zemí Evropské vysílací unie.

Iniciativa No Billag (odvozená od názvu švýcarské společnosti spravující výběr koncesionářských poplatků) požadovala zrušení koncesionářských poplatků, ze kterých jsou financováni nejen veřejnoprávní vysílatel ze švýcarské rozhlasové a televizní společnosti SRG SSR, ale také i dalších 34 regionálních rozhlasových a televizních stanic, včetně místních komerčních vysílatelů. S plánem navrhovatelů bylo spojeno reálné riziko, že by se Švýcarsko stalo první a dosud jedinou evropskou zemí bez veřejnoprávního vysílání (resp. bez obyvateli přímo financovaného). Mimochodem souběžné „daňové“ hlasování v rámci téhož referenda obyvatelé Švýcarska naopak jednoznačně schválili.

Samotné hlasování a zejména předcházející diskuze a nakonec i výsledky referenda ukázaly a podnítily celou řadu významných věcí. Kromě jiného vedení SRG (mj. zaměstnává přímo nebo nepřímo asi 13 500 lidí) hned po hlasování, i přes příznivý výsledek, přišlo se strategií a plány na větší efektivizaci, úspornější režim (zastropování platů) a větší otevřenost svého fungování. Vláda již dříve rozhodla o snížení koncesionářských poplatků od  roku 2019 z dosavadních 451 na 365 švýcarských franků ročně. Současně ale platí, že po novu budou poplatky platit všichni obyvatelé země (i když třeba televizní či rozhlasový přijímač nemají). Celkový roční objem příjmů z koncesí je nyní limitován 1,2 mld. CHF. Hospodaření SGG je ze 75% založeno na poplatcích obyvatel. Volební účast činila 54%, což je vyšší než průměr jiných posledních hlasování v průběhu předchozích let (45%).

„Je to nový začátek, který nás nutí přizpůsobit se novému operačnímu klimatu a měnícím se potřebám společnosti a naslouchat jejím očekáváním a kritice…“, řekl mj. generální ředitel SRG SSR Gilles Marchand.

Obecně pak je výsledek jasným a pozitivním signálem pro veřejnoprávní média, v tomto případě i něco jako „hlas lidu“. K reakcím na výsledek referenda patří pak i statement generálního ředitele EBU Noela Currana („Jsme potěšeni, že veřejnost hlasovala v tak velkém počtu a že se rozhodla pro zachování koncesionářského poplatku ve Švýcarsku. Jedná se o hlasování o důvěře v média veřejné služby a o jejich rozhodující roli při obohacování kulturního, sociálního, ekonomického a demokratického života společnosti.“).

Šéf SRG SSR Gilles Marchand také zdůraznil, že respektuje referendum jako institut přímé demokracie, který je ve Švýcarsku funkční více let a ve více případech a toto konkrétní hlasování vnímá jako „většinovou přímou podporu obyvatel veřejnoprávnímu vysílání“.

Současně ale také, podobně jako v jiných případech a jiných zemích, přineslo hlasování a dění kolem něj i komplikace kolem „mediální manipulace“, včetně využívání populistických  hesel a argumentů vč. „fake-news. Na to si nakonec nejvíce stěžovali někteří zástupci předkladatelů referenda (od počátku k nim patřily například mládežnické organizace Švýcarské lidové strany (SVP) a Demokratické strany (FDP). Jednou  z tváří „No-Billag“ je i spoluzakladatel iniciativy Olivier Kessler, který mj. ocenil vítězství „přímé demokracie, jako i fakt,  že Švýcarsko může referenda pořádat téměř na cokoliv…

Referendum o zrušení poplatků za rozhlasové a televizní vysílání v roce 2010 proběhlo i na Slovensku v roce 2010, avšak za nízké účasti se dosáhlo pouze 22,8%. pro platnost hlasování přitom byla potřebná nadpoloviční většina oprávněných voličů.

Diskuze o využití referenda i o veřejnoprávních médiích zcela jistě přijde na pořad politických diskuzí i u nás, když pokusy pojmout toto téma populisticky se nabízí a v podstatě probíhají už nyní – bez ohledu na to, že v ČR jsou poplatky v evropském srovnání na té nižší úrovni.

O rozhlasové digitalizaci jinak....

Stížnost předsedy představenstva APSV M. Fleischmanna na generálního ředitele R. Zavorala ohledně výroků k digitalizaci vysílání (prosinec 2017)

Projednáno na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu 20. 12. 2017

   Stížnost APSV na GŘ

Odpověď Rady ČRo 
Vážený pane Fleischmanne, 
Rada Českého rozhlasu si Vaši „Stížnost na generálního ředitele Českého rozhlasu pana Mgr. René Zavorala“ důkladně prostudovala.
Sám v úvodu své stížnosti zmiňujete, že se Vás dotýká prohlášení generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala, které se dostává z roviny věcné, do roviny osobní.
Rada Českého rozhlasu vnímá Vaši stížnost především jako názorový rozpor dvou vrcholných představitelů české mediální scény.
Domníváme se, že Radě Českého rozhlasu příliš nepřísluší zasahovat do názorových sporů generálního ředitele a zástupců ostatních rozhlasových stanic. Rada v této věci nemůže a ani nechce zastávat pozici arbitra, který bude tyto spory rozhodovat, a to i s ohledem na ústavně dané právo na svobodu slova.
Rada ČRo vyzvala generálního ředitele, aby se k této věci a ke svým prohlášením detailně vyjádřil a on tak učinil. Jeho stanovisko k naší odpovědi připojujeme.
Generální ředitel ve svém vyjádření Vaši argumentaci odmítl, to ale přirozeně nic nemění na Vašem právu na vlastní názor. 

Přeji Vám hodně úspěchů ve Vašem profesním i osobním životě, 
s přátelským pozdravem
jménem Rady ČRo
Hana Dohnálková, předsedkyně 

Vyjádření vedení ČRo 
http://media.rozhlas.cz/_binary/03955025.pdf

Referendum o poplatcích i o veřejnoprávních médiích samotných

Referendum o poplatcích i o veřejnoprávních médiích samotných

01. února 2018 13:00 / autor: Zdeněk Duspiva

Právě skončené prezidentské volby i dozvuky voleb předchozích znovu otevírají mj. i otázky o vhodnosti referend a s nimi spojenými riziky i důsledky. Ne vždy má takové rozhodování dostatečně odborný či věcný charakter a často a mnohem více než obvykle při nich rozhodují také subjektivní emoce a mediální vlivy.  Zásadním kritériem efektivity a legálnosti takto získaných výsledků jsou minimální limity pro počet předkladatelů a zejména kvantitativní účast při finálním rozhodování.

Aktuálně sledovanou událostí v mediální (i politické) branži, využívající princip referenda, je hlasování o poplatcích na fungování veřejnoprávních médií ve Švýcarsku. To aktuální rozhodování se vepsalo pod názvem „No Billag“ a tématem je otázka, zda vlastně zrušit  každoroční povinné poplatky za veřejnoprávní rozhlasové a televizní vysílání (ty vybírá úřad s názvem Billag). Celkový objem vybíraných prostředků činí 451 švýcarských franků (385 euro) za domácnost za rok. Poplatky přitom tvoří cca 73% příjmů SBS (Swiss Broadcasting Corporation). Kritici současného systému vysílání mohou nakonec v krajním případě dosáhnout i zrušení SRG SSR coby provozovatele veřejnoprávního vysílání. Pro doplnění je nutné uvést, že vláda již mezitím rozhodla o snížení poplatků od roku 2019 na 365 CHF (mimochodem na základě referenda z roku 2015, mj. i s tím, že malé a střední podniky budou osvobozeny od poplatku…).

Referendum je naplánováno na 4. března a v médiích je na toto téma vedena živá debata. Poplatky za veřejnoprávní média ve Švýcarsku jsou nejvyšší v Evropě, možná i proto, že vysílání funguje pro 4 hlavní jazykové skupiny (například poplatky domácností v Německu jsou ve výši 210 euro ročně). Švýcarské poplatky jsou, podobně jako ve většině evropských států, „zahrnuty“ do povinného „daňového systému“. Oponenti dosavadního funkčního systému argumentují současným dostatkem možností šíření mediálního obsahu i přístupu k informacím, aniž by mimochodem brali v úvahu třeba aktuální otázky kvality a hodnověrnosti množství informací i dezinformací. Iniciátoři referenda se také domnívají, že lidé by měli mít možnost si zvolit, která média chtějí využívat a za která chtějí platit.

Obyvatelé země rozhodnou počátkem března a současně budou odpovídat na otázky, zda může vláda zvýšit daně z přidané hodnoty a přímé federální daně. Letos čekají Švýcary 4 referenda.

Místní média informují o tom, že iniciativa za odstranění povinnosti platit za veřejnoprávní média našla příznivce především u voličů pravicově populistické Švýcarské lidové strany (SVP). Podle posledních výsledků průzkumů ale konec veřejnoprávních médií ve Švýcarsku ani zrušení koncesionářských poplatků nehrozí (zdroj AP).

Jak dál s digitalizací a jak správně plnit roli médií veřejné služby

" To jsou témata, která nejvíce rezonovala na společném jednání mezi šéfy veřejnoprávních rozhlasů z celé Evropy. Sešli se na půdě Českého rozhlasu při příležitosti zasedání Rozhlasového výboru Evropské vysílací unie.

Zasedání EBU Radio Committee je vždy jedinečnou příležitostí, jak s kolegy ze zahraničí detailně diskutovat o problémech a výzvách médií veřejné služby, které jsou v rámci zemí Evropy velice podobné. Je až zarážející, že jedním z nejdiskutovanějších témat posledních měsíců a možná let je právě pozice veřejnoprávních médií ve společnosti. 
I na západ od České republiky se projevuje jakási krize hodnot, v jejímž středu se ocitají mimo jiné média veřejné služby a lidé se ptají po jejich významu či poslání. Objevují se dotazy, zda ještě vůbec máme co nabídnout, čím zaujmout. 
Shodli jsme se na tom, že je důležité naše posluchače přesvědčit o tom, jak důležité obsahy máme a nabízíme. Naší největší devizou i slabinou je totiž právě bohatý obsah a forma, kterou ho nabízíme. Nevystačíme si tak s jednoduchým sdělením, protože naše vysílání není jen zábavou, ale zároveň informuje, vzdělává a kultivuje společnost. 
S tím souvisí i otázka distribučních platforem, které nabízíme a rozvíjíme. Jsem rád, že mi znovu všichni kolegové z evropských veřejnoprávních rozhlasů potvrdili, jak důležitou roli v této oblasti hraje digitalizace. Posluchač touží po pestré nabídce, multimediálních službách, bohatém programu. To vše mu může nabídnout digitální vysílání. 

V Česku je situace v rozvoji digitálu pomalá hlavně kvůli některým nejmenovaným soukromým vysílatelům, kteří se sice zavázali k podpoře rozvoje digitalizace rozhlasového vysílání, ale bohužel tak nečiní a naopak start DAB+ brzdí, jak se jen dá. Český rozhlas naopak v této oblasti jde kupředu a již nyní pokrývá digitálním signálem přes 40 procent naší populace. Rozvíjíme i doprovodné služby a těšíme se, že nabídneme veřejnosti kromě klasického vysílání i speciály, jakým například bude stanice s olympijským vysíláním. 
Prestižní zasedání Rozhlasového výboru včera skončilo, otázky, které byly nastoleny, ale přes noc vyřešeny nebudou. Věřím nicméně, že jak svou pozici média veřejné služby, tak i pozici lídra digitálního vysílání si Český rozhlas obhájí. 
Se svými 14 členy je Rozhlasový výbor EBU hlavním statutárním orgánem pro evropské veřejnoprávní rozhlasy. Rozhoduje o strategických prioritách pro rozhlasové vysílání v Evropě a definuje společná stanoviska veřejnoprávních rádií v oblasti legislativy, autorsko-právních otázek v hudební oblasti či digitalizace a podporuje rozvoj rozhlasového vysílání v členských zemích EBU."
Autor textu je generálním ředitelem Českého rozhlasu. Článek vyšel na jeho osobním webu renezavoral.cz. 

2017 jako rok digitální?

Ano končící rok 2017 lze označit jako mediálně-digitální, ale jen trochu…

Televize

V případě druhé vlny televizní digitalizace se sice podařilo nastavit základní pravidla a postupy, ale klíčové kroky nabraly od počátku časové a věcné zpoždění a zásadní rozhodnutí kolem financování nejsou dořešené…Proces tak dál pokračuje se strategickou nejistotou a za podpory primárně komerčně přímo zainteresovaných subjektů a s nimi různě spojenými médii a agenturami.

Provozovatelé vysílání jsou do procesu tak trochu vtaženi „z donucení“ a pod hrozbami omezení dosavadních možností. Diváci jsou v mnoha případech spíše zmateni a jejich zájmy a preference roztříštěny, asi tak, jak je tomu i v dalších oblastech současného dění i stavu a vývoji mediální krajiny.Přechod na nový standard pozemního digitálního TV vysílání DVB-T2 se letos rozběhl v tzv. „řádném“ režimu. Byla přijata a upravena legislativa, urychlená (využitá) i díky politické podpoře „levného telefonování“. Nový zákon platí od 2. září 2017 a mj. umožňuje vznik přechodových sítí DVB-T2. Na MPO, které stejně jako ostatní resorty čeká zásadní personální přeměna, se připravuje Technický plán přechodu na DVB-T2, který by měl být dokončen do léta 2018. V současnosti je již k dispozici signál v rámci přechodných sítí v některých případech až pro 97% obyvatel ČR. Zásadní materiál ke správě kmitočtového spektra, který ČTÚ předložil pro projednání na vládě již na konci letošních prázdnin, vláda již projednat nestihla (nebo už ani nechtěla) a tak jeden z klíčových dokumentů čeká na příští rok i na novou vládu.Do konce přechodu tak zbývá hodně práce, informační kampaň, kmitočtové přesuny, ale i mnoho času (do roku 2021).

Rádio

Podmínky pro další rozvoj digitálního rozhlasového vysílání minulá vláda i přes mediálně „optimistické“ prohlášení k dříve přijaté vládní koncepci v realitě silně omezila a pro komerční rádia formálně téměř znemožnila. Zkomplikovala i aktivitu veřejnoprávního rozhlasu, kterou ale nezastavila. Pravidla a předvídatelnost prostředí pro již fungující digitální technologii tak zůstaly na půl cesty a většinu zásadních otázek, resp. odpovědí na ně, vláda viditelně alibisticky odložila.Digitální rozhlas tak pokračuje poněkud dvourychlostně, když ale „komerční digitálně – rozhlasový pruh“ už delší dobu téměř stojí… zatímco Český rozhlas, i přes nepochybné  komplikace v podobě neúplné vládní strategie z předchozího roku, spustil digitální vysílání v systému DAB pro další posluchače - na sklonku roku již pro 40 % populace.  Podmínky bohužel blokují možnost dalšího programového rozvoje.Letošní rok ale přinesl pokrok i v zahraničí, i když třeba norský projekt je teritoriálně poněkud vzdálen, ale i přes dílčí odpor a antikampaň dospěl do většinového konce analogové éry a dokonce plně podle plánu!

Digitální agenda

„Digitalizace státu nebude v rukou právníků, kteří chtějí zakonzervovat starý stav legislativy.“ Nová vláda, jmenovaná prezidentem, má ve svém programu projekt Digitální Česko (Strategie se stejným názvem běží již několik let). Základním bodem má být úplné pokrytí země vysokorychlostním internetem nebo i tzv. „právo na internet“. Vláda plánuje zřídit pozici centrální IT autority, která by vytvářela standardy a koordinovala jednotlivé aktivity (P.S. v současnosti např. málo viditelný „digitální koordinátor“ s minimálními pravomocemi a podporou).  V prvních 100 dnech chce vláda vytvořit akční plán s termíny, kdy budou které agendy jednotlivých ministerstev a státních úřadů zapojeny do Digitálního Česka. K mediální oblasti byly v programu prezentovány základní premisy k podpoře nezávislosti veřejnoprávních médií a k autorskému právu, k digitalizaci vysílání jasnější teze chybí. Jak to bude po letech stagnace e-governmentu ve skutečnosti se uvidí mnohem později, zatím jde o vládu a její důvěru jako takovou.Končí tedy další rok, který byl sice ve znamení digitalizace médií, ale už v jiném rozsahu a bez jasného a reálného dořešení běžících procesů.