Současný
svět i společnost jsou silně pod vlivem médií, se všemi výhodami a poslední
dobou výrazně více i s negativními dopady. Media při svých rozmanitých
podobách a formách hrají viditelně i podprahově klíčovou roli i pro naše životy,
ať si to připouštíme nebo ne. Významně ovlivňují všechny sféry života a
společenského dění, politickou oblast nevyjímaje.
Role médií
je obecně regulována podle přijatých pravidel, která na jedné straně do jisté
míry chrání média samotná před nátlakovými či politickými vlivy a současně
chrání společnost a mediální konzumenty před zneužíváním médií pro různé zájmy…
Mimořádnou
kategorií jsou pak různé volby či referenda, kde je role médií opravdu
významná. I proto jsou pro tyto události a rozhodování přijímána specifická
pravidla. Ve zvláštním postavení jsou veřejnoprávní média, která nad
legislativní rámec mají své kodexy chování a postupy pro zajištění vyváženosti
a objektivity, s předem jasně nastavenými pravidly. I u nás platí
speciální pravidla v případě vysílání Českého rozhlasu a České televize. V posledních letech se nastavená předvolební
pravidla ČT i ČRo poměrně stabilizovaná
a v praxi se osvědčila. Nejinak tomu bude i
v letošním volebním podzimu.
Problematiku vztahu
médií a voleb řeší všechny evropské státy. Evropská audiovizuální observatoř (EAO
European Audiovisual Observatory) vypracovala po volebním maratonu ve Francii souhrnnou studii (v PDF zde), která rekapituluje a
hodnotí podmínky pro období referend a voleb ve vybraných evropských zemích.
Jde o složité porovnávání, ale přesto jsou zjevné obecně shodné principy. Podmínky se průběžně mění, a to i podle
pozitivních či negativních zkušeností z dosavadních voleb a precedentních
rozhodování v těchto věcech. Významným zlomem pro
posouzení a přenastavení předvolebních pravidel pro média byly letošní jarní
rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Jeden se týkal pravidel volebního
práva a druhý pak odpovědnosti zpravodajských
on-line webů v problematice nepodložených vážných obvinění proti
politickému kandidátovi (Kauza Orlovskaya Iskra vs.
Rusko (č.42911/08, 21.2.2017) a případ „Olafsson vs. Island“
(58493/13, 16.3.2017)).
Studie se zabývá
pravidly ve vybraných evropských státech, když se podmínky i pravidla přirozeně
liší. Neexistuje nějaký jednotný postup a reálně vlastně ani neexistuje žádný
„ideální systém“. I proto, že se doba i média mění a mění se i formy komunikace
– a to i ve spojení s razantních technologickým a komunikačním rozvojem
včetně rozšíření oblíbenosti i vlivu sociálních sítí. Například španělský
systém byl také tvrdě kritizován různými sdruženími a novinářskými
organizacemi. V roce 2015 kolegia novinářů Katalánska podala žalobu u
Evropského soudu pro lidská práva proti Španělsku, ačkoli Soud prohlásil žádost
za nepřípustnou. V témže roce podala společnost Reportér bez hranic (RWB)
veřejnou deklaraci proti pravidlům pro volby. Podle RWB "je Španělsko
jediná evropská země, která omezuje volební informace prostřednictvím
politického orgánu, jakým je Ústřední volební komise, která kontroluje i
informace šířené veřejnými ve vysílání a uplatňuje kritéria, která jsou podle
stěžovatelů spíše politickou propagandou než žurnalistikou“.
Zpráva EAO vychází ze
zdrojů a zkušeností z posledních voleb ve Francii, Německu, Itálii, Polsku,
Rusku, Španělsku a Spojeného království i z menších zemí jako je Irsko a
Nizozemsko. Samotná studie se pak zabývá i popisem
aktuálních trendů a obecně problémových oblastí na příkladu hlavních
zahraničních kauz.
Zatímco
volební legislativa se ve většině evropských států nesmí konkrétně zaměřovat na
média, mnoho pravidel obecné aplikace je přesto použitelných pro mediální
sféru, včetně on-line médií. Mnoho států pak využívá pro dohled a regulaci
mediálního a politického prostředí hned několik institucí a regulačních orgánů,
mediálních rad a komisí, včetně institucí určených pro ochranu osobních údajů.
Mnohdy jejich kompetence kříží nebo překrývají a v některých částech
naopak řešeny nejsou vůbec.
Rozsah
pravidel platných pro elektronická média během voleb je stále poměrně značný. Existují
některé důležité příklady zákonů nebo nařízení, které jsou reformovány, aby
umožnily větší volnost provozovatelům vysílání. Jako 2 dobré příklady jsou
uváděny některé vybrané principy předvolební regulace – konkrétně právní rámec
v evropských právních předpisech v roce 2016, týkajících se přidělování
vysílacích časů pro kandidáty a nová pravidla přijatá ve Velké Británii v roce
2017 o alokaci „kandidátních stranických“ vysílání.
Zatímco
tištěná média mají obecně značnou redakční svobodu, v členských státech
existuje mnoho pravidel upravujících obsah novin v průběhu voleb a referend.
Právní předpisy některých členských států ukládají zejména novinám mnoho
povinností týkajících se tzv. "období ticha", zveřejňování průzkumů
veřejného mínění a výběrových šetření, politické reklamy a "nepravdivých
informací". V případě ČR tento „klid“ několik následujících let kvůli
vysoké frekvenci regionálních a celostátních parlamentních voleb (sněmovním i
senátních)
V posledních
letech se složitě hledá cesta k přiměřené regulaci rychle se rozvíjejících
online médií. Samostatnou kapitolou jsou upřesnění o prezentaci volebních průzkumů
a zveřejňování komerční politické reklamy. Samostatnou kapitolou zejména posledních
měsíců je „neřešitelnost“ přístupu k omezení šíření "nepravdivých
informací" a "falešných zpráv“. V souvislosti s tímto
problémem už bylo přijato několik zákonných řešení i nová legislativa
(například Polsko a velká Británie mají platné zákony, které se zabývají
otázkou šíření "nepravdivých informací" během voleb). Samostatnou
kapitolou je pak analýza samoregulačních mechanismů hlavních on-line médií,
která funguje přiměřeně i u nás.
Závěrem lez říci, že v době
různých forem vlastnictví i rozmanitých druhů médií existuje ve všech zemích určitá
snaha o nastavení a dodržování elementárních standardů tzv. „slušné novinařiny“.
To vše v době, kdy digitální svět funguje 24 hodin denně a média mají bezprecedentní
moc kritizovat, komentovat či podrobně zkoumat a rozebírat naše budoucí
představitele jako nikdy dříve.
Významnou roli hraje i
mediální vzdělávání a osvěta, která umožní lidem najít si vlastní objektivní
názor z mnoha informačních zdrojů a informací různé kvality , pravdivosti a
objektivní hodnoty. Žádná sebelepší instituce či regulátor nikdy nedokáže
postihnout a omezit všechny možné manipulace a vlivy. Nakonec se stejně každý
z voličů při vhazování volebního hlasu do volební urny většinou rozhoduje
podle vlastních osobních zájmů než pouze podle mediálních nálad a atmosféry…
aspoň doufejme.
Žádné komentáře:
Okomentovat