Poslanecký návrh zákona mění systém veřejnoprávních mediálních rad

Skupina poslanců (Martin Komárek, Ivan Gabal, Petr Gazdík, Marek Černoch, Jiří Zlatuška, Marie Benešová, Pavla Golasowská, Jaroslav Klaška, Jan Farský, Jana Lorencová, Stanislav Berkovec, Jaroslav Zavadil, Karel Schwarzenberg, Kristýna Zelienková, Olga Havlová) předložila formálně včera Poslanecké sněmovně návrh zákona, který má mj. zásadně měnit systém volby a fungování mediálních rad Českého rozhlasu a České televize. systém změn byl již několikrát součástí vládních programů (vč. vlády M.Topolánka i P. Nečase), byť třeba jen ve formě "zahájit diskuzi o..."
Zástupcem navrhovatele je poslanec Martin Komárek.

Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 965/0  dnes - 15. 11. 2016.


"...Cílem návrhu zákona je odstranit dlouhodobé nedostatky zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu a posílit roli veřejnosti při kontrole vysílání veřejné služby a zároveň posílit nezávislost tohoto vysílání. Hlavním smyslem navrhované úpravy zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu je co nejvíce přiblížit výběr členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, aby odpovídal původnímu poslání těchto mediálních rad, jak bylo definováno již při jejich vzniku v roce 1991, a členové těchto mediálních rad mohli plnit základní zadání, tj. zaručovat nezávislost a kvalitu médií veřejné služby. Současně s tím by měla být výrazně posílena i kontrola hospodaření médií veřejné služby."

Klíčovou změnou v navrhované úpravě je změna výběru členů mediálních rad. Až dosud byl tento výběr plně v moci jedné ze dvou komor Parlamentu České republiky, Poslanecké sněmovny. Stávající praxe deklaratorně sice respektovala zadání, aby členové těchto rad „zastupovali významné regionální, politické, sociální a kulturní a názorové proudy“, fakticky však výběr členů rad závisel na veřejnosti nepřístupné dohodě politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, někdy i pouze dvou nejsilnějších.

Tento opakovaný stav byl důsledkem nerovnováhy, kdy kandidáty do obou mediálních rad navrhovala občanská sdružení, ale politické strany, jejichž legitimita vyplývá z jejich zastoupení v Poslanecké sněmovně, své kandidáty přímo prezentovat nemohly, ba ani nesměly. Proto svůj vliv uplatňovaly zprostředkovaně tak, že z navržených kandidátů vybíraly takové, kteří by jejich zájmy hájili a prosazovali. Toho bylo docilováno někdy i zcela pokleslým způsobem, že těsně před podáváním kandidatur vznikala sdružení účelově založená jen proto, aby mohla nabídnout adepty na členství v mediálních radách, kteří by odpovídali zájmům aktuálně vlivných politických stran. Výsledkem byl stav, kdy strany zastoupené v Poslanecké sněmovně uplatňovaly své zájmy pokoutním způsobem, který fungování mediálních rad a priori diskreditoval.

Navrhovaná úprava usiluje o to, aby nový způsob výběru členů mediálních rad respektoval původní zadání „zastupovat významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“ s tím, že současně významným politickým stranám přiznává právo delegovat své zástupce transparentně, tedy přímo a veřejně. Proto podle navrhované úpravy členové Rady Českého Rozhlasu a Rady České televize již nejsou voleni Poslaneckou sněmovnou, ale jsou jmenováni na základě přímé nominace. Právo nominovat členy rad dostávají společně dvě skupiny subjektů: jednak řada veřejných institucí nebo spolků, jednak politické strany nebo hnutí, které mají své zvolené zástupce v Poslanecké sněmovně. V prvém případě předkladatelé po dlouhých a důkladných konzultacích sestavili seznam institucí nebo spolků reprezentujících ve svém souhrnu ony „významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“ a zároveň s dostatečně dlouhou historií a transparentním fungováním. Ve druhém případě jsou to ty strany nebo hnutí, jejichž zástupci byli zvoleni do Poslanecké sněmovny, což předpokládá, že se pro ně ve volbách vyslovilo přinejmenším pět procent voličů.

Princip přímé nominace, inspirovaný zkušenostmi například ve Spolkové republice Německo, vnáší do způsobu výběru průhlednost a také vyšší odpovědnost. U každého ze členů té či oné rady bude zřejmé, kdo jej navrhl a kdo by se za něj v případě pochybností nebo selhání, anebo naopak vynikajícího, příkladného výkonu odpovídal před veřejností.