Zástupcem navrhovatele je poslanec Martin Komárek.
Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 965/0 dnes - 15. 11. 2016.
"...Cílem návrhu zákona je odstranit dlouhodobé nedostatky zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu a posílit roli veřejnosti při kontrole vysílání veřejné služby a zároveň posílit nezávislost tohoto vysílání. Hlavním smyslem navrhované úpravy zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu je co nejvíce přiblížit výběr členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, aby odpovídal původnímu poslání těchto mediálních rad, jak bylo definováno již při jejich vzniku v roce 1991, a členové těchto mediálních rad mohli plnit základní zadání, tj. zaručovat nezávislost a kvalitu médií veřejné služby. Současně s tím by měla být výrazně posílena i kontrola hospodaření médií veřejné služby."
Klíčovou
změnou v navrhované úpravě je změna výběru členů mediálních rad. Až dosud
byl tento výběr plně v moci jedné ze dvou komor Parlamentu České
republiky, Poslanecké sněmovny. Stávající praxe deklaratorně sice respektovala
zadání, aby členové těchto rad „zastupovali významné regionální, politické,
sociální a kulturní a názorové proudy“, fakticky však výběr členů rad závisel
na veřejnosti nepřístupné dohodě politických stran zastoupených
v Poslanecké sněmovně, někdy i pouze dvou nejsilnějších.
Tento
opakovaný stav byl důsledkem nerovnováhy, kdy kandidáty do obou mediálních rad
navrhovala občanská sdružení, ale politické strany, jejichž legitimita vyplývá
z jejich zastoupení v Poslanecké sněmovně, své kandidáty přímo prezentovat
nemohly, ba ani nesměly. Proto svůj vliv uplatňovaly zprostředkovaně tak, že z
navržených kandidátů vybíraly takové, kteří by jejich zájmy hájili a
prosazovali. Toho bylo docilováno někdy i zcela pokleslým způsobem, že těsně
před podáváním kandidatur vznikala sdružení účelově založená jen proto, aby
mohla nabídnout adepty na členství v mediálních radách, kteří by
odpovídali zájmům aktuálně vlivných politických stran. Výsledkem byl stav, kdy
strany zastoupené v Poslanecké sněmovně uplatňovaly své zájmy pokoutním
způsobem, který fungování mediálních rad a priori diskreditoval.
Navrhovaná
úprava usiluje o to, aby nový způsob výběru členů mediálních rad respektoval
původní zadání „zastupovat významné regionální, politické, sociální a kulturní
názorové proudy“ s tím, že současně významným politickým stranám přiznává
právo delegovat své zástupce transparentně, tedy přímo a veřejně. Proto podle
navrhované úpravy členové Rady Českého Rozhlasu a Rady České televize již
nejsou voleni Poslaneckou sněmovnou, ale jsou jmenováni na základě přímé
nominace. Právo nominovat členy rad dostávají společně dvě skupiny subjektů:
jednak řada veřejných institucí nebo spolků, jednak politické strany nebo hnutí,
které mají své zvolené zástupce v Poslanecké sněmovně. V prvém
případě předkladatelé po dlouhých a důkladných konzultacích sestavili seznam
institucí nebo spolků reprezentujících ve svém souhrnu ony „významné regionální,
politické, sociální a kulturní názorové proudy“ a zároveň
s dostatečně dlouhou historií a transparentním fungováním. Ve druhém
případě jsou to ty strany nebo hnutí, jejichž zástupci byli zvoleni do
Poslanecké sněmovny, což předpokládá, že se pro ně ve volbách vyslovilo
přinejmenším pět procent voličů.
Princip
přímé nominace, inspirovaný zkušenostmi například ve Spolkové republice Německo,
vnáší do způsobu výběru průhlednost a také vyšší odpovědnost. U každého ze
členů té či oné rady bude zřejmé, kdo jej navrhl a kdo by se za něj
v případě pochybností nebo selhání, anebo naopak vynikajícího, příkladného
výkonu odpovídal před veřejností.